K tomuto závěru dospěla rakouská vyšet­­řovací komise, která pod vedením soudkyně Barbary Heligové zkoumala poměry v tomto někdejším městském zařízení.

Znásilňování v domově prý bylo na denním pořádku, a to jak ze strany vychovatelů, tak i lidí, kteří s ústavem neměli nic společného.

Vše se odehrávalo tak, že pečovatelé vyzvedávali děti z pokojů a odváděli je do zvláštní místnosti, která vypadala jako klub. Tam na oběti už čekali muži, kteří popíjeli alkohol a poslouchali hudbu, načež přivedené dívky zneužili.

Vyšetřování začalo v roce 2011 poté, co dvě sestry uvedly, že je a dalších 18 dívek pravidelně znásilňovaly skupiny mužů. Zneužívání prý začalo, když jim bylo šest, respektive osm let, a skončilo až s uzavřením ústavu. Následně se ozvaly další oběti.

Vyšetřovací komisi se ale nepodařilo identifikovat jednotlivé pachatele. Mimo jiné i proto, že dokumenty ústavu, z nějž se stal hotel, byly po uzavření domova v roce 1977 zničeny a mnozí vychovatelé už zemřeli.