Proces v kauze Mostecké uhelné bude pokračovat ve dvou částech. Jedna se bude dál týkat obžalovaných, kteří v pondělí přišli, tedy Jiřího Diviše, Marka Čmejly a Petra Krause. Další líčení bylo stanoveno na úterní odpoledne.

Pokud jde o nepřítomné Antonína Koláčka, Oldřicha Klimeckého a Belgičana Jacquesa de Grooteho, tak soudce rozhodl o vyloučení jejich věci k samostatnému řízení. Měli by se dostavit 10. června, kdy se měl zahájený proces odvíjet i podle původních plánů.

Předseda tribunálu Jean-Luc Bacher rozhodl, že Diviš, Kraus a Čmejla nemusí přijít 10. června, ale až 24. června, kdy se soud bude snažit obě části procesu opět spojit. Soudce Bacher reagoval na žádost advokátů nepřítomných obžalovaných o přerušení soudního jednání.

Obžalovaný Jiří Diviš

Obžalovaný Jiří Diviš

FOTO: Stanislav Mundil, ČTK

Budou muset zdůvodnit absence

Soudce zdůraznil, že tribunál se bude muset dozvědět i důvody absence obžalovaných. Důvody, které předložili jejich advokáti, označil za nedostatečné.

Karolína Zelená, která zastupuje obžalované, důrazně odmítla, že by se někteří její klienti chtěli soudu vyhýbat. "Všichni obvinění jsou u soudu v Bellinzoně přítomni, a to buď osobně, nebo prostřednictvím svých švýcarských obhájců," podotkla.

Upřesnila, že zatímco Koláček se k soudu nedostavil z osobních důvodů, Klimecký se omluvil kvůli zdravotním potížím.

Stát měli připravit o miliardy

Podle obžaloby poškodili obžalovaní český stát i samotné doly o 3,5 miliardy korun. Kvůli vyšetřování mají exmanažeři na švýcarských účtech zablokováno celkem 660 miliónů švýcarských franků (téměř 14 mld. Kč).

Obžalovaní ale odmítají, že by se dopustili jakéhokoli trestného jednání.

Švýcarský generální prokurátor Michael Lauber v nedávném rozhovoru pro list Le Temps označil případ za jeden z nejsložitějších, jaký kdy jeho resort řešil.

Obžalovaný Petr Kraus (vpravo) přichází k trestnímu soudu ve švýcarském městě Bellinzona, který projednává obžalobu sedmi bývalých manažerů a majitelů Mostecké uhelné společnosti.

Obžalovaný Petr Kraus (vpravo) přichází k trestnímu soudu ve švýcarském městě Bellinzona, který projednává obžalobu sedmi bývalých manažerů a majitelů Mostecké uhelné společnosti.

FOTO: Stanislav Mundil, ČTK

V souvislosti s tím, zda je proces kolem MUS nejsložitějším případem švýcarské generální prokuratury, Lauber po dlouhém váhání řekl, že nemá rád superlativy. „Ale složitost celého případu nelze podceňovat. Na každý pád to bude pro prokuraturu opravdu školní případ,“ dodal.

Na otázku, zda nemohla být švýcarská justice v této záležitosti zneužita, Lauber řekl, že „tady bylo velké riziko, které se při tomto druhu případů objevuje“. Připustil v této souvislosti, že „vyšetřování určitě začalo rychle“. Podle Le Temps začalo hned druhý den po výslechu (v červnu 2005) švýcarského finančního poradce Alaina Aboudarama, který na celou kauzu upozornil. List napsal, že si Aboudaram najal de Grootea jako konzultanta, ale v roce 2000 se dostali do sporu kolem půl miliónu dolarů. Aboudaram tvrdil, že je de Grooteovi půjčil, ale ten to popíral s tím, že mu jeho společník tuto částku dlužil.

Obžalovaný Jiří Diviš hovoří s novináři při příchodu k trestnímu soudu ve švýcarském městě Bellinzona, který projednává obžalobu sedmi bývalých manažerů a majitelů Mostecké uhelné společnosti.

Obžalovaný Jiří Diviš hovoří s novináři při příchodu k trestnímu soudu ve švýcarském městě Bellinzona, který projednává obžalobu sedmi bývalých manažerů a majitelů Mostecké uhelné společnosti.

FOTO: Stanislav Mundil, ČTK

Na každý pád se Aboudaram snažil tyto peníze získat i od společností, které de Groote v České republice řídil, a jedna se podílela na privatizaci MUS, píše Le Temps. Když se Aboudaramovi nepodařilo peníze dostat zpět, poslal v prosinci 2004 švýcarským úřadům čtrnáctistránkový dopis, ve kterém vylíčil údajné praní špinavých peněz. Ty podle něj umožnily pozdějším obžalovaným získání společnosti Mostecká uhelná společnost, píše Le Temps.

V červnu 2005 byl Aboudaram pozván k výslechu na prokuraturu. Den poté bylo zahájeno vyšetřování, které postupně zahrnulo i šest Čechů a nabylo nynějších rozměrů, uvedl švýcarský deník.

Jak postupovala privatizace
Listopad 1993: Spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS). Část akcií MUS byla privatizována v rámci 2. vlny kupónové privatizace, další část akcií stát rozdal městům a obcím. Státu tak zůstal asi 46procentní podíl, který držel prostřednictvím Fondu národního majetku.
Květen 1998: Stát ztratil kontrolu nad MUS. Doly ovládla neprůhledná americká společnost Appian Group, která skoupila volně dostupné akcie MUS prostřednictvím firmy Investenergy.
Červenec 1999: Vláda prodala Investenergy, respektive Appian Group zbylý státní podíl v dolech za částku 650 miliónů korun.
Rok 2003: Majetek Appian Group odkoupil investiční fond Appian Central European Development Fund spravovaný investiční bankou Credit Suisse First Boston.
Březen 2005: Novým majitelem mosteckých dolů se stala Severočeská uhelná (SU), kterou ovládala čtveřice manažerů a členů statutárních orgánů Appian Group a MUS ve složení Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil. Ti následně své podíly převedli na firmu Czech Coal, N. V. se sídlem v Nizozemsku, kterou ovládali.
Červen 2005: Švýcarská policie začala prověřovat podezření, že z MUS byly nelegálně vyvedeny peníze, které byly následně „vyprány“ právě ve Švýcarsku.
Květen 2006: Menšinový podíl (40 procent) v dolech získala na Kypru sídlící společnost Indoverse Czech Coal Investments Limited, za kterou stál finančník Pavel Tykač.
Březen 2008: Koláček a Měkota prodali své podíly v důlní firmě svým dosavadním partnerům, Bobelovi a Pudilovi.
Prosinec 2010: Stoprocentním vlastníkem dolů se stala Tykačova společnost Indoverse Czech Coal Investments Limited.