„Nemluvíme o desítkách, mluvíme o stovkách, několika stech zahraničních zpravodajců a dalších agentů,“ citoval EUObserver Alaina Winantse, šéfa belgické tajné služby (VSSE). Odhaduje, že se tak Brusel stal městem s největším soustředěním špiónů.

Je to ovlivněno vysokou koncentrací poměrně důležitých úřadů nejen Evropské unie, ale i NATO, diplomatických, ale také obchodních zastoupení. Není divu, že se agenti slétají na potencionální zdroje informací jako vosy na med.

Cíl: lidé baronky Ashtonové

Podle Winantse se agenti většinou maskují jako diplomaté, novináři, lobbisti, byznysmeni nebo i studenti. Kromě klasického sběru informací se zaměřují i na ovlivňování výše postavených úředníků unie nebo aliance. I když mezi sebou vtipkují, že íránští špióni se zaměřují hlavně na sledování vlastních diplomatů.

Na různých seminářích a společenských akcích navazují lidé různých úrovní tolik důležité kontakty. Ale zatímco zaměstnanci NATO jsou podle Winantse lépe připraveni na ochranu tajemství, tak unijní instituce představují často měkký podbřišek.

Největším cílem je zahraniční služba spadající pod baronku Catherine Ashtonovou, která má i ambasády v zahraničí a najímá i místní pracovníky.

Svou roli hraje i neopatrnost - diplomaté EU podle Winantse nepoužívají vždy, kdy by to bylo žádoucí, zabezpečené linky, protože až „příliš milují své iPhony“.

Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová

Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonová

FOTO: Thierry Roge , Reuters

Při získávání informací používají tajné služby klasický mix: peníze, ideologii, kompromitující informace a stimulaci ega vytěžovaného subjektu. Ovšem někdy jde jen až o příliš prvoplánové oťukávání. Jeden diplomat z poradní skupiny pro postsovětské země například popsal EUObserveru svoji zkušenost se známým z ruské ambasády: „Přestal jsem s ním chodit na oběd, protože se jen vyptával a o sobě neřekl nic.“

Rusové získali tisíce tajných dokumentů

VSSE, která je obdobou britské MI5, se zaměřuje na boj s terorismem, ale část se zabývá i kontrarozvědnou činností. Je přitom omezena tím, že působí jen mimo instituce (budovy) EU. Často někdo zevnitř identifikuje zdroj možného úniku informací a Winants pak má za úkol daného člověka usvědčit a dostat ze země.

Zatím jedinou z největších afér byl případ estonského představitele ministerstva obrany Hermana Simma, který byl v roce 2006 odhalen jako ruský špión. Simm, jenž působil jako prostředník mezi EU a NATO, předal Moskvě přes tři tisíce tajných zpráv. Předával je Vasilijovi, synovi ruského ambasadora při EU Vladimira Čizova. Simm byl po odhalení zatčen a odsouzen.

To byl jednoznačný akt nepřátelské rozvědné aktivity, ale mnoho jiných má i neutrální charakter nebo dokonce „přátelský“, kdy informace nebo „své“ lidi získávají jednotlivé členské či spojenecké země - především Američané nebo Izraelci. Ovšem na poli obchodních a technologických tajemství se všechny rozdíly stírají a podle Winantse zuří tvrdá konkurence.