Krumbholzová se před 19 lety odstěhovala z Lipska do 40 kilometrů vzdáleného  Geithainu. Chtěla, aby její děti vyrůstaly v bezpečí - bez kriminality, bez drog, daleko od nástrah velkoměsta.

Pravicový extremismus znala Kerstin Krumbholzová jen ze zpráv: když někde hořel dům pro azylanty nebo když se strana NPD dostala do zemského parlamentu. Jenže její syn Florian vyznával v patnácti punk a v květnu 2010 ho u benzínové pumpy brutálně napadl neonacista, který mu prorazil lebku. Florian od té doby žije s platinovou destičkou v hlavě a z Geithainu se odstěhoval.

Jeho matka po útoku založila Iniciativu za otevřený Geithain. Za cíl si vytkla boj proti neonacistům. Prochází neonacistická internetová fóra a blogy a jezdí na demonstrace. V obecním domě v Geithainu se scházejí členové její iniciativy.

Opuštěný východ obsazují neonacisté

Geithain byl krátce po pádu komunismu okresním městem, v regionu se dolovalo uhlí. Dnes v něm ale žije pouhých 6000 lidí. Kdo je mladý a shání práci, stěhuje se do Lipska nebo rovnou na Západ. Zavedené strany se stáhly, zatímco pravicoví extremisté sílí, zejména od roku 2009, kdy se do městské rady za NPD dostal neonacista Manuel Tripp.

Třiadvacetiletý student práv vystupuje jako ten, který se stará o lidi. Prostřednictví svých internetových stránek je pro občany neustále k dosažení. Informuje o jednáních městské rady, vydává lokální noviny, v nichž píše o nedostatku lékařů na východě Německa nebo o místních střeleckých slavnostech; zasazuje se o zoologickou zahradu, s kamarády organizuje fotbalové turnaje a podzimní tábor, při kterém účastníci ve vojenských uniformách putují krajem kolem Lipska. Když ale veřejně hovoří, hraničí jeho věty s porušováním ústavy.

Na střední škole v Geithainu platí pravicoví radikálové za "správňáky". Mladé, kteří neonacismus odmítají, na školním dvoře zdraví "Heil Hitler" nebo "Vypadni, cizáku". Na školních výletech si některá děvčata malují krémem na opalování na kůži hákové kříže.

Kdo se této ideologii postaví, je zastrašován a pronásledován. Po jednom čtení novináře Güntera Wallraffa, proslaveného svými reportážemi o rasismu v Německu, vykřikovali neonacisté na ulici před obecním domem "Wallraff do Afriky" a vyhrožovali starostovi i zástupcům Levice. Když se farář otevřeným dopisem postavil proti pravicovému extremismu, posprejovali zdi kostela.

Když ve městě otevřel pizzerii Bollywood Mohammad Sayal, hned první noc mu vytloukli všechna okna. V květnu stáli znovu před jeho provozem, bylo jich deset, měli kukly a nože. Hodili mu kámen do okna a řvali: "Zasranej cizinče, my tě dostaneme. Pokud odtud nezmizíš, zabijeme tě." O týden později před pizzerií explodovala nálož.

Neonacisté zveřejňují fotografie, jména a adresy nepřátel na internetu. Ve vzkazu geithainské odbočce strany Levice její zástupce upozornili, že musí počítat s "výchovnými opatřeními, návštěvami doma a poničenými auty".

Neonacisté cítí bezpečí

Také útok na Floriana Krumbholze neonacisté oznámili na internetu. V jednom videu vyzvali k násilí vůči němu: "Rudí mají jméno, rudí mají adresy. Vystupte proti nim a ukažte jim sílu." Několik týdnů před činem, na Velký pátek 2010, popsali neonacisté garáž Krumbholzových nápisy "Rudá fronto, zdechni" a "Floriane, my tě dostaneme".

Lidé, kteří se v Sasku angažují proti pravicovému radikalismu, si stěžují na nedostatek podpory. "Lidé ve městě nemají představu o tom, co se na venkově děje," tvrdí.

Kerstin Krumbholzová jen s obtížemi získává spolubojovníky, v současnosti jich je v iniciativě jen osm. Když chtěla loni uspořádat slavnost proti pravicovému radikalismu, nenašla v Geithainu ani jednoho pekaře, který by jí chtěl prodat koláče.

Po sezení její iniciativy stojí na ulici před obecním domem a třesoucí se rukou si zapaluje cigaretu. Stále ji pronásledují vzpomínky na útok na jejího syna. Dodnes s ní o tom žádný z jejích sousedů nemluvil. Žádný projev soucitu, žádné vyjádření lítosti. Obyvatelé Geithainu dělají, jakoby k útoku vůbec nedošlo. Krumbholzová si utře slzy z tváří. "Musí nejdřív umřít lidé, aby se tu něco změnilo?" ptá se.