Devátého září 2000 došlo v Německu k vraždě tureckého květináře Envera Simseka. Policie dlouhou dobu podezírala jeho nejbližší, zejména manželku Adile. Teprve po jedenácti letech však vyšla najevo skutečnost. Vrahy jsou ultrapravicoví extremisté Uwe Böhnhardt a Uwe Mundlos, kteří za tu dobu připravili o život dalších devět lidí, převážně Turků.

Dcera zavražděného květináře Semiya Simsek se svěřila deníku Der Spiegel o strastech, které od oné osudné události doprovázely celou její rodinu.

Dva muži zastřelili jejího otce, když jí bylo 14. Běžela za ním do nemocnice, kde ležel v bezvědomí. Než se s ním ale stačila rozloučit, zadrželi ji policisté a místo, aby ji nechali strávit poslední chvilky otcova života u něj, zavalili ji sérií otázek: „Vlastnil váš otec zbraně? Byl v ohrožení?“

Její matku Adile Simsekovou mezitím na policejní stanici podrobili několikahodinovému výslechu. Ptali se, zda se s manželem poslední dobou hádali, a podezřívali ji, že jej sama zavraždila kvůli penězům. Domnívali se, že byl Enver Simsek součástí mafie a jeho obchod s květinami pouhou zástěrkou kšeftování s drogami.

Ačkoli jeho blízcí byli nevinní, okolí na ně hledělo skrz prsty. Rodiče zavražděného přerušili styky se snachou, sousedi si o nich šeptali, na Semiyu si spolužáci ukazovali jako na dceru dealera. „Policie nemá tušení, co způsobila mně a mé rodině,“ stěžuje si dnes 25 letá učitelka, která se rozhodla v létě opustit Německo vrátit se do Turecka.

Syna našel v kaluži krve, policie jej odvlekla na stanici

Vrazi 38letého zahradníka až do letošního 4. listopadu, kdy byli dopadeni, zabili dalších devět lidí, přičemž dva Turky připravili o život v červnu 2001. Jedním z nich byl 31letý Süleyman Tasköprü. V době incidentu se nacházel v prodejně svého otce Aliho, který si na několik minut odběhl. Když se vrátil, našel syna ležet v kaluži krve.

Otřeseného Aliho Tasköprü okamžitě odvezla policie na stanici, kde ho podrobila několikahodinovému výslechu. Chtěli vědět, zda jeho syn nebyl namočen v kriminálních aktivitách.

Také od něj se po události odvrátili všichni blízcí. „Tihle lidé mi nikdy nevěřili,“ říká dnes. „Proto už si s nimi nikdy nesednu k jednomu stolu, už s nimi nikdy nepromluvím,“ svěřil se Spiegelu.