„Pochybil v tom, že nic neudělal,“ řekl podle televize ZDF Atli Gislason, poslanec, jenž připravil návrh na jeho stíhání za nedbalost v období od února do října 2008, kdy krize na Island udeřila.

Vyšetřovatelé ve zprávě o 274 stranách upozorňují, že vláda, centrální banka a regulační dohled nevyvíjely náležitý tlak na banky, jejichž dluhy přesahovaly desetinásobek domácího hrubého produktu země.

Althing – parlament v Reykjavíku – při expremiérově stíhání poprvé v dějinách této země využil institutu zvláštního ústavního soudu založeného v roce 1905. Landsdómur, zvláštní soud, má sloužit k tomu, aby ministři nesli odpovědnost za své kroky nejen politicky, ale i právně. Může jim za to nejen napařit pokutu, ale uložit i trest odnětí svobody, a to až na dva roky. Haardeho tudíž za nezvládnutí krize může stihnout až dvouletý pobyt v cele.

Jak zemi téměř stihl bankrot
Finanční krize propukla na Islandu v říjnu 2008 po pádu tří předních bank.
Následně se zhroutila také islandská koruna a země se dostala na pokraj bankrotu.
Tomu se Island vyvaroval díky drastickým škrtům ve státním rozpočtu a také půjčce od Mezinárodního měnového fondu.
Vzrostla nezaměstnanost, lidé přišli o úspory i důchody.
                  Zdroj: DPA

Haarde, jehož konzervativní Strana nezávislosti ve volbách v roce 2009 propadla, trvá na své nevině. Islanďané však soud podporují. Mnozí z nich dokonce tvrdí, že je třeba jít ještě dál. S Haardem prý měli soudit i jeho nejbližší ministry, což ale parlament nepodpořil.

Tři největší banky v zemi na podzim 2008 zbankrotovaly, ekonomika se zhroutila. Do té doby jeden z nejbohatších států světa nyní závisí na pomoci Mezinárodního měnového fondu ve výši deseti miliard dolarů (173 mld. korun), a musí navíc splatit pět miliard eur (122 mld. korun) dluhu Británii a Nizozemsku, který soukromé banky „vyrobily“.