„Byla to v podstatě rozvědka StB,“ uvedl na tiskové konferenci Michal Mikovič ze sekce dokumentace ÚPN. Konstatoval, že patřila pod ministerstvo vnitra a měla v podstatě neomezený rozpočet. „Příslušníci rozvědky měli vyšší platy a období strávené v cizině se jim počítalo do důchodu dvojnásobně,“ dodal Mikovič.

Členové rozvědky se podíleli na výběru nových členů, kteří byli následně vysíláni do zahraničí. Hledali především vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří ovládali cizí jazyky. Rozvědka StB získávala rovněž informace od cizinců a československých občanů, kteří se vrátili ze zahraničí. „Zajímali je především informace z prostředí vládních institucí, politických stran a emigrantských skupin,“ uvedl Mikovič. Soustřeďovali se na specifické otázky slovenského zájmu, jako byl slovenský separatismus, emigrace a Vatikán.

Asi čtvrtina členů rozvědky pracovala na československých ambasádách a v podnicích zahraničního obchodu. Další působili v utajení, jako údajní emigranti a uprchlíci. „Ti působili v zahraničí ilegálně. Měli vlastní soukromý život a zaměstnání,“ dodal Mikovič.

Slovenský ÚPN postupně zveřejňuje na internetu seznamy pracovníků a spolupracovníků StB, její strukturu a korespondenci.