Dílům nevyčíslitelné hodnoty, která jsou evidována jako kradená už přes 50 let ve 115 zemích světa, by rozhodně ani zcela vyklizené prostory světoznámého pařížského muzea Louvre nestačily. Je jich kolem 34 000, rozdělených do 26 kategorií, a vtáhnou člověka na kulturní cestu kolem světa, ve které se mísí například barokní výtvarné umění staré Evropy s primitivní tvorbou z Oceánie a která ukazuje, že lupiči nenechali snad ani jediný cípeček zeměkoule na pokoji.

Cílem organizace samozřejmě není, aby se lidé jen tak rozplývali nad světovým kulturním bohatstvím, po němž se zatím bezvýsledně pátrá a které je zatím součástí zločinně nabytých sbírek nebo je uchováváno ve skrýších zlodějů. Prvotně je internetový katalog určen především obchodníkům s uměním a muzeím, aby měli přehled o situaci, nekupovali kradené věci, které by jim mohly být následně zabaveny, a naopak policii informovali v případě, že by na něco narazili. Je to ovšem ale i varování pro zloděje, že jim je policie stále v patách.

Internet je rychlejší

Od roku 1999 do letošního srpna Interpol zdarma rozdával CD a DVD nosiče se seznamem kradených artefaktů, ale ty musel každé dva měsíce aktualizovat, a tedy donekonečna posílat. Prostřednictvím internetu je možné stav aktualizovat průběžně, takže jsou zájemci informováni vlastně okamžitě. Co navíc Interpol investoval do počítačových pamětí, to více než dost ušetřil na tom, že již nemusí kopírovat nosiče.

"Je zapotřebí zničit celosvětový řetězec nedovolených transakcí," zdůvodnil Interpol svůj krok, který by měl přispět k větší úspěšnosti v pátrání po artefaktech i tím, že do katalogu může nahlížet většina zájemců. Nejnověji ukradené předměty nebo naopak ty, jež byly už vypátrány, jsou volně dostupné k nahlédnutí komukoli. Pro prohlídku kompletní databáze je zapotřebí vyplnit nejprve přihlašovací formulář a čekat na schválení úřadu.

Katalog vznikl původně proto, aby sloužil policistům v základním hledání. Toto dědictví sebou nese i dnes, což je vidět na popisu jednotlivých artefaktů, který se nezabývá uměleckými styly a nevychází ze specializovaných disertací. Například u obrazů se omezuje na velikost plátna, znázorněný výjev, použitý materiál a barvy a základní techniku, takže se může vztahovat na dost velké množství děl.

Díla stará i 3000 let

Databáze začala vznikat v roce 1947, kdy se jako první dostala do evidence sbírka známek velké hodnoty z 19. století, která patřila německému sběrateli zavražděnému v lese belgickým vojákem na konci druhé světové války. Seznam se pak časem začal plnit. Pátrá se i po věcech starších než 3000 let. Mnohé pocházejí například z muzea v Bagdádu, které bylo dobytí Iráku americkou armádou v roce 2003 zcela vyrabováno.

"S rozšířením fotografií a popisem každého díla i méně známých objektů už nebudou moci obchodníci s uměním nebo sběratelé v případě kontroly tvrdit, že nic nevěděli," uvádějí pracovníci Interpolu.

Na katalog se nabaluje i pátrání po dalších postrádaných předmětech. Jde například o 650 000 cenností ukradených židovským majitelům během holokaustu. Interpol má být využit i k pátrání po měsíčním kamenu, s nímž se vrátili američtí astronauti z mise Apollo 17 v roce 1972 a který někdo ukradl z výstavy na Maltě v roce 2002.