Článek
Havel hovořil nejen o politice, ale také o české společnosti, svobodě či umění. Vyslovil se pro Lisabonskou smlouvu. Uvedl, že si nemyslí, že by Spojené státy opouštěly své spojence ve střední Evropě, když odvolaly plány na vybudování stacionárního radaru v ČR. Řekl, že rok 1989 přinesl Čechům svobodu, ale vyvolal také negativní jevy jako osobní výpady v politice, a dodal, že v ČR rozkvétá umění, ale zároveň psané slovo nemá takovou váhu jako dříve.
The Daily Telegraph poznamenal, že je Havel mnohem obezřetnější vůči Jelcinově nástupci a nynějšímu premiérovi Vladimiru Putinovi. Havel například chválil bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina, který mu na otázku, co by si myslel o připojení ČR k NATO, odpověděl, že to je věc Čechů.
„Putin by to nikdy neřekl. Sehrává mnohem důmyslnější politiku. Je mnohem nebezpečnější než Jelcin,“ řekl.
Západ by podle Havla měl s Ruskem spolupracovat jako partner a toto partnerství by mělo být otevřené a upřímné: „Neměli bychom s Rusy zacházet jako s někým zvláštním, jako by byli nějak postižení. Neměli bychom kvůli našim dobrým vztahům zavírat oči před některými věcmi. Neměli bychom zradit lidská práva za ropu a plyn.“
Havel Londýn navštívil u příležitost 20. výročí pádu železné opony. Na Londýnské ekonomické škole se zúčastnil diskuse na téma: Dvacet let poté - naplnily se naše sny?