Pravice začala ztrácet, zatímco levicová sociální demokracie (SPD), nynější partner konzervativců z velké koalice, ji mohutným finišem dotahovala. Volby, dlouho považované za naprosto jasnou záležitost, mohou tudíž vyústit do stejně vzrušující koncovky jako dvoje poslední – v letech 2002 a 2005, kdy ve prospěch CDU/CSU rozhodla většina pouhopouhých sedmi tisíc hlasů.

„Stejně jako před čtyřmi lety, zřejmě ani i tentokrát není Merkelové souzeno s převahou triumfovat,“ upozornil list Frankfurter Rundschau. Obliba kancléřky v klíčovém okamžiku pár dní před volbami totiž sletěla na zatím nejnižší úroveň, zatímco vyzyvatel Frank-Walter Steinmeier (53) se vyšvihl na nejpříznivější čísla za celý letošek.

Snad aby Němci co nejrychleji zapomněli na nezáživnou, krotkou a nevýraznou kampaň především v podání CDU, může je čekat rozuzlení, v němž se bude počítat každičký hlas. Navlas stejný výsledek si totiž podle společnosti Emnid připsal jak levicový (SPD, Zelení, Levice), tak pravicový (CDU/CSU a FDP) tábor – 48 procent.

FDP si hodně věří, Levice je černým koněm


Liberálové, kteří na celostátní úrovni prožili posledních 11 let v opozičních lavicích, si na sjezdu minulý víkend odhlasovali, že si plácnou výhradně s Merkelovou. „Chceme pro Německo jinou politiku,“ zapřisáhává se šéf FDP Quido Westerwelle (47), který pošilhává po křesle vicekancléře a ministra zahraničí. Jenže i v roce 2005 si nedočkává FDP už rozdělovala Za černého koně média považují Levici.

Uskupení, které se zprvu  opíralo o původní Stranu demokratické levice (PDS) s baštou v nových spolkových zemí, se po několik posledních zemských volbách etablovalo jako nepřehlédnutelný celostátní hráč. Nemálo za to vděčí Oskaru Lafontainovi (66), exšéfu SPD v letech 1995 až 1999 a někdejšímu spolkovému ministru financí.  „Lidé nás berou jako korektiv velkých a mocných, svázaných s koncerny, bankami,“ vysvětluje příčinu, proč se za Levici staví v anketách 12 procent dotazovaných.
To, že Merkelová přišla, stejně jako před čtyřmi lety, o pohodlný náskok, nemohou zkousnout především dlouholetí straničtí matadoři. „Nedokázala dostatečně mobilizovat voliče,“ vytkl jí v listě Die Welt Peter Radunski, který řídil všechny kampaně CDU v letech 1973 až 1990.

Rozhodnou převisy?


Slova o nedělním dramatu nejsou nadnesená. Nakonec se může stát, že velké oběma hlavním hráčům nezbude nic jiného, než to dát znovu dohromady ve velké koalici.

Není vyloučené, že poprvé v dějinách SRN rozhodne specialita německého volebního systému – mandáty za tzv. převislé či přebytkové hlasy. Němci kroužkují na lístky dvakrát – jednou kandidáta, podruhé stranu. Převisy pak připadnou stranám, pokud v obvodech získají víc přímých mandátů, než kolik odpovídá jejich procentuálnímu zisku u uren. „To by mělo hrát do karet Merkelové,“ nepochybuje Marcus Ziedmeyer z ústavu Forza.