Článek
Nejrozsáhlejší program na povzbuzení konjunktury v německých dějinách spolyká 50 miliard eur (1,42 biliónu Kč). Avšak například Berlíňanka Sandra Pinkeová (35) z té obrovské částky dostane přímo pouhých 8,25 eura. Od července každý měsíc. „Samozřejmě že mě potěší každičký cent. Ale v porovnání s miliardami pro banky je to méně než pakatel,“ svěřuje se plavovlasá učitelka mateřské školy z berlínské čtvrti Marzahn.
Od nového roku totiž platí o šest eur víc na zdravotní pojištění. A třebaže velká koalice v polovině roku položku nejspíš odstraní, Sandra se do žádného bezhlavého utrácení nevrhne: „S tím, co mi zůstane v peněžence, spotřebu opravdu nevytrhnu.“ Ani zvláštní bonus sto eur ( 2858 korun) na dítě, který jí jako samoživitelce stát věnuje od července automaticky k dětským přídavkům, ji totiž nespasí.
Původně chtěla stovku poslat rovnou na vkladní knížku dcery Niny – na horší časy. Teď si spočítala, že poté, co ji na konci roku včetně oné stovky zkasíruje berňák, zůstane jí každý měsíc 20 eur.
„Ale co, tak budeme mít s Ninou na útratu do cukrárny,“ uzavírá s úsměvem.
Šrotovné zabralo
Telefony ve skromné kanceláři Spolkového úřadu pro ekonomiku a kontrolu vývozu v Eschboru vyzvánějí prakticky nepřetržitě. „Tři auta?“ ptá se referentka Marina Geigerová do sluchátka. „Samozřejmě! Můžete si podat žádostí, kolik chcete!“ Šrotovné zavedené berlínskou vládou v rámci balíčku zabralo nad očekávání.
Pro povzbuzení zájmu o koupi nových aut a k podpoře vlajkových lodí německého průmyslu – automobilek – stát vyplatí 2500 eur (71 tisíc korun) každému, kdo se zbaví vozu nejméně devět let starého, který vlastí přinejmenším rok, a pořídí si nové, ekologičtější „přibližovadlo“.
Úřad, jindy diskrétně vypomáhající firmám s vývozem a dovozem, zažívá takový nápor, jako kdyby tu představovala Pamela Andersonová svou první kolekci bikin. Až 50 tisíc telefonátů denně zahlcuje horkou linku. „Před přepážkami se tvoří dlouhé fronty,“ upozorňuje Julia Hahnová, zvyklá na to, že jindy tu běh kancelářského života naruší jen kurýr nebo donášková služba z nedaleké čínské jídelny.
„Zaznamenali jsme přes milión návštěv webové stránky, zpracovali přes 300 tisíc žádostí,“ potvrzuje mluvčí úřadu Holger Beutel. Aby zabránili kolapsu, zvýšili správci počítačové sítě počet serverů ze dvou na devět a šéfové najali 40 nových zaměstnanců na zkrácenou pracovní dobu. Osm minut mají na zpracování žádosti, kterou nejprve převedou z tiskopisu do elektronické podoby, aby referenty nezavalily hory papíru. „Jsme holt zkušení úředníci,“ říká Beutel hrdě.
Vláda vyčlenila na celý projekt 1,5 miliardy eur (42 mld. korun). Až dojdou, vyplácení prémie skočí. „Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ uzavírá lakonicky Beutel.
Škola i firma se už těší
Samozřejmě že Jochen Pfeifer, ředitel berlínského gymnázia Johna Lennona, zná píseň slavného „brouka“ s názvem Imagine (Představ si). Dlouhá léta si představoval, jaké by to bylo, kdyby mu školský úřad ladně odpověděl na žádost o finance a zřízení počítačové pracovny ve sklepě budovy z konce 19. století.
Peníze nejsou, slýchával monotónní odpověď. Teď se vše změní: také v rámci balíčku napumpují v nejbližších dvou letech federální úřady i spolková země Berlín do infrastruktury vzdělávacího systému v metropoli 630 miliónů eur. „Renovaci školy můžeme spustit okamžitě,“ těší se Andreas Reiner, šéf stavební firmy K. Rogge Spezialbau se 160 zaměstnanci a s ročním obratem 20 miliónů.
„Potřebujeme každou zakázku. Stavebnictví jde od deseti k pěti už osm deset let a laciná konkurence nás obzvlášť v době krize ničí,“ podotýká.