"Chyběl nám souhlas bývalého premiéra Vojislava Koštunici a nemohli jsme ani odposlouchávat Karadžičovy telefony. To byly naše největší problémy," řekl Rondot pařížskému listu Le Figaro.

Expremiér Koštunica se nikdy netajil svým negativním postojem k tribunálu v Haagu, který soudí válečné zločince z balkánského konfliktu z 90. let, a jenž má soudit také Karadžiče.

Bodyguard si zradu rozmyslel

Blízko dopadení byl Karadžić například v roce 1999, tedy ještě za vlády prezidenta Slobodana Miloševiče, když se zdržoval v Bosně. Francouzské tajné službě a americké CIA se tehdy podařilo získat jednoho z jeho strážců jako agenta. "V poslední chvíli si však tento muž vše rozmyslel a odmítl svého šéfa zradit,“ řekl Rondot.

V lednu 2000 se zase podažilo lokalizovat Karadžiče prostřednictvím telefonního hovoru. Když však francouzští vojáci sil SFOR dorazili na místo, byl už pryč.

Jeho nynější dopadení se podle Rondota zdařilo mj. i díky CIA, která provozuje v Bosně odposlouchávací stanici a má své agenty v bělehradských bezpečnostních kruzích.

Ministr: kryla ho tajná služba

Podle srbského ministra vnitra Ivici Dačiče kryla Karadžiče dlouhá léta srbská tajná služba. "Tajná služba jej kryla a tajná služba jej také předala,“ řekl Dačić bělehradskému bulvárnímu listu Press.

Většina komentátorů v Bělehradě se domnívá, že Karadžiče skutečně kryla srbská tajná služba. Bez ní by prý jen stěží mohl získat falešnou identitu.