Při přestřelkách ve volebních místnostech byly jen v hlavním městě Skopje zraněny nejméně tři osoby. Další nejméně jeden člověk zemřel při přestřelce v obci Aračinovo na severu země.

Největší boj o přízeň voličů svedou dvě politická uskupení: koalice Pro lepší Makedonii vedená konzervativní Vnitřní makedonskou revoluční organizací - Demokratickou stranou makedonské národní jednoty (VMRO-DPMNE) premiéra Nikoly Gruevského. Jejím hlavním soupeřem bude uskupení Slunce - Koalice pro Evropu v čele s opozičním Sociálnědemokratickým svazem Makedonie (SDSM).

K rozpadu nynější konzervativní vlády vedlo dubnové zamítnutí žádosti Makedonie o vstup do NATO. Přijetí do aliance zablokovalo Řecko, jež se s Makedonií už od jejího vzniku v roce 1991 sváří o název země. Podle Atén má totiž na název Makedonie nárok pouze historický region na severu Řecka. Makedonie proto v OSN musí vystupovat pod provizorním názvem Bývalá jugoslávská republika Makedonie.

Pozice Gruevského koaličního kabinetu, který vzešel z voleb v červenci 2006, však ještě dříve a zásadněji podlomila Demokratická strana Albánců (DPA) zastupující albánskou menšinu v zemi. V březnu DPA demonstrativně opustila vládu poté, co Gruevski odmítl splnit její národnostní požadavky. Šlo údajně o větší zastoupení etnických Albánců v úřadech, zavedení téměř dvojjazyčnosti země či souhlas s používáním vlajky sousední Albánie.

Albánská časovaná bomba

Právě albánská menšina tvořící až třetinu dvoumiliónové populace převážně slovanské země je klíčovým faktorem nejen nedělních voleb, ale i budoucího osudu Makedonie. Albánci jsou ohromně povzbuzeni tím, co s vydatnou podporou Západu dokázali jejich krajané v sousedním Srbsku, tedy odtržení a vyhlášení nezávislosti a dostávají vládu ve Skopje do kleští. Vzhledem k vysoké porodnosti jejich počet v zemi neustále roste a dává jim nezpochybnitelné právo argumentovat, že Slované by neměli určovat charakter a ráz země.

Jedním z požadavků DPA bylo, aby Makedonie uznala nezávislost Kosova. To Skopje i přes nátlak USA dosud odmítá s logickou úvahou, že by tím v podstatě posvětila i případné odtrženecké ambice Albánců v Makedonii. Na druhou stranu se však obává opakování roku 2001, kdy na Albánci osídlených částech země vypuklo krvavé povstání proti makedonské vládě, které zažehnalo po sedmi měsících až mezinárodní společenství.

Neklid stále roste a pozorovatelé soudí, že Albánce už nic neudrží. „Kriminální živly operují ve stejných oblastech jako v roce 2001… Neměli bychom podceňovat riziko spojené s nastávajícím obdobím,“ varoval už loni v listopadu makedonský prezident Branko Crvenkovski.

Povstání z roku 2001 vedl Ali Ahmeti, nyní předseda Unie pro demokratickou integraci (UDI), jež spolu s DPA zastupuje tuto menšinu v zemi. Právě násilné střety mezi stranami zastupujícími Albánce poznamenala předvolební kampaň. Dvanáctého května zasáhla dávka ze samopalu vůz, kterým jel Ahmeti. Terčem útoků se stalo i několik stranických sekretariátů. Ahmeti, který atentát přežil, z něj obvinil nepřímo makedonskou tajnou službu a také zcela otevřeně DPA. Ta to rozhodně odmítla.