V jednokomorovém dánském parlamentu se pro přijetí smlouvy vyslovilo 90 poslanců. Proti hlasovalo 25 zákonodárců.

V Rakousku dva týdny po dolní komoře, Národní radě, Lisabonská smlouva prošla velkou většinou také horní komorou, Spolkovou radou. Proti hlasovali stejně jako v Národní radě pouze zástupci krajně pravicových stran Svobodných (FPÖ) a Svazu pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Nyní už musí dokument pouze podepsat prezident Heinz Fischer, což se považuje za formalitu.

V Německu může smlouva skončit u ústavního soudu

V Německu je sitauce složitější, i když dokument podpořily všechny frakce s výjimkou strany Levice, pro bylo 515 poslanců, 58 jich bylo proti a jeden se zdržel. Potřebné dvoutřetinové většiny bylo dosaženo. Poslanci levice a jeden poslanec za Křesťanskosociální unii (CSU) se chystají smlouvu napadnout u německého ústavního soudu v Karlsruhe. To může pozdržet podpis prezidenta Horsta Köhlera, který v případě přezkoumání smlouvy pravděpodobně vyčká na rozhodnutí soudu.

Dokument dosud přijaly parlamenty jedenácti členských zemí (Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Malta, Rumunsko, Francie, Bulharsko, Polsko, Rakousko, Británie a Portugalsko). Jediná země, kde nová smlouva musí projít schválením v referendu, je Irsko. V České republice se smlouvou parlament teprve začal zabývat. Senátoři ve čtvrtek požádali o přezkoumání smlouvy Ústavní soud.