Brownovou náměstkyní ve straně se nečekaně stala Harriet Harmanová. Ta se proslavila výrokem, že by se vedení strany mělo omluvit za válku v Iráku. Brown neměl při volbě protikandidáta, což dokazuje jeho silnou pozici ve straně.

Šestapadesátiletý rodák ze skotského Glasgowa se mohl stát britským premiérem už před deseti lety, ale na základě dohody obsadil premiérské sídlo v Downing Street  jeho dlouholetý rival Tony Blair. Oba politici ke konsensu dospěli na legendární schůzce v londýnské restauraci v roce 1994.

Po smrti Johna Smithe se tehdy hledal nový vůdce labouristů a Blair s Brownem byli žhavými kandidáty. Brown tehdy přenechal volné pole Blairovi údajně s tím, že po něm v polovině druhého mandátu převezme premiérskou funkci. V té době se nedalo předvídat nakolik bude labouristická strana v bojích s konzervativci úspěšná, následující politický vývoj byl ovšem pro labouristy více než dobrý.

Charismatický Blair se ale zdráhal přenechat své místo komukoliv. Mezi ním a Brownem, který patří k nejpracovitějším a nejschopnějším britským politikům, rostlo napětí.

Poslanci s kandidaturou souhlasili

Blair letos 10. května oznámil svůj odchod. Gordon  Brown neváhal a ihned ohlásil kandidaturu na funkci vůdce labouristů a tím automaticky i na úřad premiéra. Mezi svými poslanci získal většinovou podporu a žádný vážný konkurent se mu nepostavil.

Ke spojenectví s USA vždy přistupoval chladněji než Blair, odměřenější přístup má i k Evropské unii. Léta Británii "drží stranou" od jednotné evropské měny euro. Jako nový premiér prý rozhodně nehodlá rušit britskou vojenskou angažovanost v Iráku, i když se chce více zaměřit na "politické usmíření v Iráku".

Za svou prioritu na domácí scéně označil reformu zdravotnictví, zlepšování školství a za novou výzvu rozšiřování sociálního bydlení. Bezesporu nejtěžším Brownovým úkolem ale bude vyhrát s labouristy v roce 2009 počtvrté za sebou parlamentní volby.