Hlavní obsah
Tchaj-pej (ilustrační foto) Foto: Linda Nguyenová, Novinky

Přestože to Peking oficiálně nepřizná, za zhoršením vztahů s Tchaj-pejí nestojí současná ostrovní vláda, ale pokračující vzdalování se pevninské Číně ze strany samotné tchajwanské společnosti.

Tchaj-pej (ilustrační foto) Foto: Linda Nguyenová, Novinky
Neústupná Čína dál ztrácí Tchajwance

Když v lednu 2016 vyhrála tchajwanské prezidentské volby Cchaj Jing-wen a její Demokratická pokroková strana (DPP), Komunistickou stranu Číny (KS Číny) to šokovalo vzhledem k tomu, že DPP je tradičně vnímána jako síla prosazující nezávislost ostrova na pevnině. I když Cchaj opakovaně zdůraznila, že jí jde pouze o zachování statusu quo a nemíní prosazovat nezávislost (v souladu s názorem většiny Tchajwanců), čínské vedení se rozhodlo ukončit dosavadní taktiku „dobré vůle“ a ekonomických pobídek vůči Tchaj-wanu.

Peking ovšem nepochopil (anebo to nemůže oficiálně přiznat), že ochlazení vztahů není vinou DPP, ale způsobuje je pokračující vzdalování se pevninské Číně ze strany samotné tchajwanské společnosti. Zjevným ukazatelem se stalo tchajwanské studentské tzv. slunečnicové hnutí, odmítající jakékoliv politické zařazení, které v roce 2014 okupací parlamentu jasně odmítlo další sbližování s Čínou prosazované tehdejším prezidentem Ma Jing-ťiouem a jeho stranou Kuomintang (KMT).

Tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen.

Foto: Jorge Adorno, Reuters

KS Číny, která kritiky sbližování promptně označila za extremistickou menšinu bojující proti „dějinnému trendu“ (přestože průzkumy veřejného mínění jasně ukázaly, že většina Tchajwanců souhlasila s demonstranty), ale tuto skutečnost zcela ignorovala: pravděpodobně proto, že přiznat ji by znamenalo uznat, že letitá strategie stranických špiček vůči Tchaj-wanu zkrachovala, a to dokonce za vlády „všemocného“ prezidenta Si Ťin-pchinga.

Peking přitvrdil

Peking pomocí štědrých finančních pobídek začal agresivně přetahovat mezinárodní spojence malého ostrova na svou stranu. Zemí, které uznávají Tchaj-wan jako samostatný stát, je tak nyní jen 17 po celém světě (před nástupem Cchaj jich bylo 22).

Čína zároveň zvýšila vojenský nátlak, a to nejen slovy: letos v dubnu poprvé od roku 2016 uspořádala námořní cvičení s ostrou palbou v Tchajwanském průlivu. Peking se též systematicky snaží Tchaj-wan izolovat v mezinárodních organizacích – už dva roky po sobě mu znemožnil, aby se zúčastnil, i když jako pouhý pozorovatel, zasedání Světové zdravotnické organizace a nadále neumožňuje tchajwanskému ministru životního prostředí účast na světové klimatické konferenci pod záštitou OSN.

Ve hře jsou letiště i vlajky

Jak připomněla americká stanice CNN, Čína také varovala přes čtyřicítku aerolinek po celém světě, aby na svých webech neuváděly Tchaj-wan jako samostatnou destinaci, a dokonce stanovila i termín, do nějž musí jejího „doporučení“ uposlechnout. Požaduje mimo jiné, aby státy uznávající Peking zakazovaly tchajwanským činitelům mezipřistání na jejich území.

Si Ťin-pchingovi bliny moc chutnaly.

Foto: Sergei Bobylev, ČTK/AP

Japonská společnost Muji také dostala v Číně pokutu za to, že prodávala balení na ramínka, na němž Tchaj-wan zmínila jako samostatnou zemi.

Peking pak kritizoval vietnamskou vládu za to, že povolila tchajwanským firmám působícím v zemi vyvěsit u svých továren tchajwanskou vlajku (učinily tak, aby se nevystavovaly protičínským náladám, které ve Vietnamu dlouhodobě převládají).

„Existuje jen jedna Čína na světě a Tchaj-wan je součástí Číny,“ zdůraznil mluvčí čínského ministerstva zahraničí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků