Článek
Exprezident celou záležitost mimo jiné nazval diplomatickým apartheidem. Uvedl, že EU nemohla najít lepší způsob, jak pošpinit ideál svobody a úcty k lidským právům a že to udělala v zájmu ochrany zisků evropských společností na ostrově.
Unie dnes podle něj "tančí podle Castrovy hudby. Zítra by se tedy docela dobře mohla účastnit tendru na výstavbu raketových základen na pobřeží Číny, další den si nechat diktovat svá rozhodnutí ohledně Čečenska poradci Vladimira Putina a pak podmiňovat pomoc Africe bratrskými svazky s nejhoršími africkými diktátory."
"Kde se to zastaví? Propuštěním Miloševiče? Odmítnutím víza pro ruského aktivistu ve věci lidských práv Sergeje Kovaljova? Omluvou Saddámu Husajnovi? Zahájením mírových jednání s al-Kajdou?" ptá se v textu Havel.
Vyslovuje pak "pevné přesvědčení, že nové členské země EU nezapomenou na svou zkušenost s totalitarismem a s nenásilným odporováním zlu a že tato jejich zkušenost se odrazí ve způsobu, jakým se budou chovat v evropských institucích".
Problém disidentů
Článek Nevhodný závazek Fidelu Castrovi byl zveřejněn v rubrice přinášející názory předních francouzských a světových osobností.
V Le Figaro vloni v předvečer 15. výročí sametové revoluce otiskli i další Havlův text: Co nás může ještě komunismus naučit. [celá zpráva]
Havana obnovila diplomatické styky s členskými státy Unie počátkem letošního roku. Změna ke zlepšení vztahů s EU nastala poté, co se země zavázaly nezvat na své mise kubánské disidenty.
Normalizace vztahů ze strany Kuby se konkrétně týkala Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Rakouska, Řecka, Portugalska a Švédska. [celá zpráva]
