"Nikdy nevíme, odkud to přilétne, ani nevíme, co se stane. Teď stojíme tady na sluníčku a za chvíli můžeme být v bunkru," řekl Právu jeden z českých důstojníků. Podle něj se bezpečnostní situace neustále zhoršuje. Podle neoficiálních čísel se počet útoků zvýšil dvojnásobně. "Jsme stále trochu v napětí," podotkl důstojník.

Dodal, že na rozdíl od klasické války, ve které je znám nepřítel, v poválečném Iráku nikdo neví, kdo střílí nebo položil miny. Podle zástupce velitele českého kontingentu Jaroslava Banszela napětí vojákům nevadí, některým i vyhovuje. "Je to i příjemné, vždyť jsme na to cvičení," řekl Právu Banszel.

Mnohem nebezpečnější je jezdit po silnicích mimo základnu, kde jsou nastraženy miny a výbušné systémy. Kvůli jedné takové nástraze přišel o život minulý týden dánský voják. Proto když musí mimo základnu, dopravují se vojáci vrtulníky.

Lety jen v noci

O zhoršujících se bezpečnostních podmínkách vypovídají i přísnější opatření. Těsně po válce návštěvník českých vojáků v české nemocnici, která pomáhala spojeneckým vojákům a hlavně místním lidem, přiletěl přes den na letiště v Basře, přešel do autobusu a mávaje domorodcům dojel do nemocnice.

Za rok již dostal od vojáků helmu a neprůstřelnou vestu, kolona aut pak přísnější ostrahu. Nyní, když za vojáky přiletěl náčelník generálního štábu Pavel Štefka s dalšími generály, velvyslanec v Iráku Petr Voznica a novináři, letadlo smělo přistát a zase odletět jen v noci, aby se snížilo riziko sestřelu.

Na základnu vzdálenou dvacet kilometrů nás dopravil nízko letící vrtulník. Na straně a vzadu vojáci u kulometů. Pilot vrtulníku cestou několikrát vypustil klamné cíle, aby zmátl případné rakety. Mohlo nás jen utěšit, že na rozdíl od Bagdádu v Basře, i když se o to pokoušeli, vrtulník nikdy sestřelen nebyl. Vojáci nechtěli příliš o nebezpečí hovořit.

"Tady je to v pohodě, venku je to mnohem horší. Nic dalšího ale neřeknu, nechci, abych zbytečně vystrašila doma rodiče," uvedla Lenka Brodilová z Prahy, která do terénu nevyjíždí, protože pracuje jako účetní. Také většina ostatních vojáků se z obrovské britské základny nedostane, protože výcviková akademie, kde trénují irácké kolegy, je uvnitř.

V Basře vědí, že Češi nepřijeli v tancích

Podle iráckého velitele policejní akademie Abdullaha Abdulbakiho, jehož muže čeští policisté cvičí, se situace v Basře zhoršuje, ale v jiných provinciích, např. v Bagdádu, je ještě mnohem horší. Útočníci, kteří střílejí ve městě a občas na vojenskou základnu, nejsou podle iráckého velitele obyvatelé Basry. "Neútočí lidé z Basry, ale lidé, kteří přijeli do Iráku zpoza hranic," uvedl Abdulbaki.

O tom je přesvědčen i překladatel Mohammed, který vystudoval na leteckého inženýra v Brně a nyní se živí jako tlumočník pro české vojáky. Iráčané bojují podle něj hlavně mezi sebou. "Je to chaotická doba. O moc se tu přetahuje více než 20 stran. Jde o vládu, o židle a o peníze," řekl Právu Mohammed.

Češi mají dobré jméno

Policejní akademie funguje již od konce války a podle jejího britského velitele Chrise Hillabyho vycvičili okolo 12 tisíc policistů. Čeští instruktoři si podle něj vydobyli dobré jméno. České vojáky a Česko chválí i Abdulbaki a vzpomíná na dobu těsně po válce, kdy v Basře fungovala česká nemocnice.

"Všichni lidé v Basře mají ten nejlepší názor na české vojáky. Všichni dobře vědí, že přijeli pomáhat a nedorazili v tancích a letadlech." Základna Šaíba přejde do konce roku do iráckých rukou. Čeští vojáci společně s Brity, Dány a dalšími se přestěhují na základnu u letiště Basra. Podle generála Štefky, pokud misi schválí parlament, budou mít v příštím roce čeští vojáci za úkol ostrahu vjezdů na základnu a kontrolu iráckých policistů v terénu. Relativní bezpečí, které nyní zažívají na policejní akademii, tak vystřídá tvrdá realita ulic Basry.