Kurdové navíc pro případný „kosovský vývoj“, tedy jednostranné vyhlášení samostatnosti, nezískali podporu mezinárodního společenství – od uspořádání referenda je nakonec zrazoval i Washington.

Kurdská regionální vláda (KRG), která spravuje autonomní region, si přesto slibuje, že díky všelidovému hlasování získá větší manévrovací prostor pro jednání o vytvoření samostatného státního útvaru v severním Iráku. Vzniknout by měl z provincií Sulajmáníja, Dahúk a Irbíl a kurdských oblastí „mimo místní správu“, kde leží například město Kirkúk.

„Toto je první krok. Poprvé v historii budou lidé v Kurdistánu svobodně rozhodovat o své budoucnosti,“ prohlásil Masúd Barzání, prezident autonomního iráckého Kurdistánu.

„Poté začnou rozhovory s Bagdádem, při nichž bychom se měli dohodnout na hranicích, vodě a ropě,“ nešetřil optimismem v rozhovoru pro stanici BBC.
Kurdové ale už z mezinárodní kritiky, která uspořádání všelidového hlasování provázela, pochopili, že na pořadu dne nejsou ani úvahy o vzniku jejich samostatného státu.

Kromě již tradičních odpůrců, jako jsou Turecko, Irák a Írán, se proti postavil také Bílý dům a po něm například i generální tajemník OSN António Guterres a celá Rada bezpečnosti.

Boj s IS nepomohl

Zdůvodňovali to obavami, že by nezávislost iráckého Kurdistánu mohla vyústit v širší regionální konflikt a zbrzdit pokrok v boji proti teroristickému Islámskému státu (IS), jehož se Kurdové účastní po boku iráckých sil. Strach prý budilo především nebezpečí případných vzájemných střetů kvůli výsledku referenda.

Pešmerga má totiž na bojích proti IS v Iráku i v Sýrii lví podíl, a tak se právě to, co se mělo stát největším trumfem Kurdů při hledání podpory mezinárodního společenství, obrátilo proti nim. Pozorovatelé navíc hovořili o obavách, že referendum by mohlo být předznamenáním rozparcelování Iráku na základě etnických a sektářských rozdílů.

Podpora Izraele, který se jako jediný vyslovil pro vytvoření samostatného iráckého Kurdistánu, na mezinárodní společenství nemohla mít vliv.

Turci hrozili sankcemi

Washington, který žádal alespoň posunutí termínu hlasování, nepohrozil Kurdům kvůli referendu žádnými postihy, Turecko, Irák a Írán, jimž šlo o úplné zrušení hlasování, už tak zdrženlivé nebyly. Jejich ministři zahraničí se na setkání v rámci zasedání Valného shromáždění OSN domluvili na „společné reakci“. Zároveň se v New Yorku zavázali chránit územní celistvost Iráku a požádali o zásah mezinárodní společenství.

Turecký prezident Recep Erdogan ještě předtím pohrozil uvalením sankcí, které by se týkaly především obchodu s ropou vytěženou v iráckém Kurdistánu.

Tamní naleziště v současnosti produkují 600 tisíc barelů denně a surovinu vyvážejí do světa právě přes Turecko. Bezpečnostní rada státu tuto možnost nezpochybnila, navíc Ankara uspořádala u iráckých hranic vojenské cvičení.

Bagdád chystal intervenci

Irácký premiér Hajdar Abádí rovnou pohrozil vojenským zásahem. Na ten má podle něj dojít, pokud na území spravovaném KRG vypuknou během referenda násilnosti. Podle pozorovatelů Abádí zjevně sází na vývoj ve sporném Kirkúku. Tamní Turkmeni podle listu Hürriyet oznámili, že budou referendum bojkotovat. Navíc Teheránem podporované šíitské milice, které v Iráku bojují proti IS, varovaly, že nedovolí, aby se Kirkúk stal součástí nezávislého Kurdistánu.

Obavy Ankary a Teheránu ze státotvorných ambic iráckých Kurdů jsou ze značné části motivovány strachem z dominového efektu: povzbuzení turečtí a íránští Kurdové by mohli vystupňovat své separatistické tendence.

Mnozí iráčtí politici jsou však přesvědčeni, že se irácký Kurdistán, který už nyní poměrně dobře funguje bez výrazných zásahů Bagdádu, samostatným stejně jednou stane. Bezprostředně po pondělním referendu to ale zjevně nebude.

Kurdové jsou se 40 milióny třetí největší národnostní skupinou na Blízkém východě. V Turecku tvoří 18 procent obyvatel, v Iráku 15 až 20 procent, v Íránu 10 procent. V Sýrii žilo před válkou kolem dvou miliónů Kurdů. Početná menšina – zhruba 3,5 miliónu – žije v SRN, Francii, Švédsku, Nizozemsku nebo USA.