„V Bagdádu je spousta spících buněk. Obsadí oblast a nikomu nedovolí vzít si ji zpět. V západním Bagdádu jsou připraveni,“ popsal nejmenovaný irácký představitel a dodal, že cílem útočníků je proniknout do zelené zóny – Američany zbudované opevněné enklávy v centru na západním břehu řeky Tigris, kde se nachází vládní budovy.

„Jsme připraveni. Může to přijít každou minutou,“ potvrdil muž, který se představil jako abú Ahmad. Uvedl, že pochází z provincie Anbár, většinou sunnitské západní oblasti. V Bagdádu pracuje jako dělník, ale potajmu koordinuje skupinu sunnitských bojovníků a shromažďuje zpravodajské informace. K útoku ještě doplnil: „Budeme mít pár překvapení“.

Abú Ahmad se dal za války s Američany k povstalcům a v roce 2007 se ocitl ve vězení. Po dvou letech za mřížemi a dalším roce, v němž se Američanům podařilo dohodnout se odbojnými milicemi sunnitů i šíitů s odbojem skončil, když uvěřil v lepší budoucnost. Loni se ale zbraně chopil znovu; stejně jako další jeho souvěrci byl nespokojený s postupem vlády šíity Núrího Málikího. Dal se k Vojenské radě, volnému sdružení ozbrojených skupin.

Bagdád bude jednotný, věří vláda

Pravdivost jeho tvrzení nelze ověřit. Ta každopádně nejsou v rozporu se zprávami, že Bagdád neohrožují jen radikálové z organizace Islámský stát, jichž je koneckonců jen okolo 6000, ale i umírněnější sunnité a členové strany popraveného exprezidenta Saddáma Husajna.

Irácké bezpečnostní síly v Karbale jihovýchodně od Bagdádu.

Irácké bezpečnostní síly v Karbale jihovýchodně od Bagdádu.

FOTO: Stringer/iraq, Reuters

Ani abú Ahmad nemá k Islámskému státu jednoznačný postoj, nyní je však jeho spojencem v tažení proti vládě šíitů. „Někteří členové Islámské státu jsou dobří, někteří špatní. Máme stejný cíl,“ komentoval.

Vláda tvrdí, že hlavní město ubrání. Spící agenty podle ní stopují její špióni. „Máme důkladné bezpečnostní plány. Spící buňky nejsou jen v Bagdádu, ale ve všech ostatních provinciích, a čekají na jakoukoliv příležitost k vedení útoku,“ prohlásil vojenský mluvčí premiéra Málikího generál Kásim Atta.

Podle něj budou hlavní město hájit všichni obyvatelé, tedy ne jen většinoví šíité, ale i sunnité. Zatím je to hra na kočku a myš. Několik spících agentů se podle Atty podařilo zatknout.

Věrné Syny Iráku nechali na holičkách

Málikího vládu neobviňuje jen opozice, ale i Spojené státy. Prezident USA Barack Obama důrazně prohlásil, že Bagdád dělal málo proto, aby byl vládou skutečně všech Iráčanů a „podařilo se “ mu znepřátelit i umírněné sunnity.

Američané se horečně snaží dotlačit jednotlivé skupiny ke vstupu do koaliční národní vlády, ale to se nedaří. Irák se rozpadá. Mudžáhidové vyhlásili svůj chalífát, Kurdové na severovýchodě připravují odtržení.

Máslo na hlavě však mají i Američané. Alespoň to takto tento týden na serveru The Wall Street Journal napsal penzionovaný plukovník Philip Dermer, který za války v Iráku dvakrát sloužil.

Kolega mu nedávno poslal odkaz na video na serveru YouTube, na němž na dobytých místech defilují se svými zajatci mudžáhidové Islámského státu. „Zůstal jsem jako zmrazený,“ popsal Dermer, jenž v zajatcích, které radikálové ponižují, bijí, mučí i popravují, poznal vůdce Sahwy. To byli sunnité, kteří kdysi bojovali proti americkým vojákům a irácké vládě, než se s nimi spojili tváří v tvář novému nepříteli – odnoži Al-Káida v Iráku.

Irácké bezpečnostní síly na hlídce

Irácké bezpečnostní síly na hlídce

FOTO: Stringer/iraq, Reuters

„Americká armáda, která jim byla za jejich podporu vděčná, jim říkala Synové Iráku,“ vylíčil Dermer, podle něhož byla dohoda s nimi klíčovým faktorem zklidnění situace ve střední části Iráku v letech 2007 – 2009. Bez nich by nepomohlo ani tehdejší vyslání amerických posil. Hnutí Sahwa podle Dermera postupně nabývalo, až mělo desítky tisíc členů s tím, jak se dařilo zapojovat celé kmenové skupiny a rodiny.

Plukovník upozornil, že USA nejen tyto umírněné sunnity platily, ale zaručily jim bezpečnost a začlenění do politického života země. Dermer tehdy v Bagdádu pracoval právě na integraci loajálních skupin odhodlaných vyměnit válku za politický kompromis. Popsal, že začlenění Sahwy provázely těžkosti.

„My, Spojené státy, jsme zástupcům Sahwy a jejich lidové základně dali slib, učinili jsme morální závazek, když v roce 2007 začali bojovat po našem boku. Řekli jsme Synům Iráku, že připravíme mechanismy fungování s iráckou vládou a nenecháme je ve vzduchoprázdnu. Tento slib jsme dávali znovu a znovu po celém Iráku.“

„Koaliční program výplat pro hnutí Sahwa předpokládal shromáždění osobních dat o každém členovi, bylo to skoro 100 000 jmen. Pokračování výplat měla zajistit irácká vláda, když jí koaliční síly předaly kontrolu nad Bagdádem. Pamatuji si, jak jsme databázi doručili kanceláři předsedy vlády Málikího. Zbytek je historie,“ napsal Dermer, podle něhož se irácký premiér nikdy nesnažil dostát závazků, američtí vojáci se v roce 2011 stáhli a diplomaté USA „nečinně seděli za betonovými zdmi“ ambasády.

Na závěr Dermer zavzpomínal na svoji cestu do Jordánska před pár lety. Byl pozván do domu jednoho z vůdců Sahwy v Ammánu. Iráčan ho přivítal chladně a s rukama v kapsách. Z nich pak vytáhl pamětní mince nejrůznějších amerických vojenských útvarů a vysypal je na stůl. Několik jich spadlo na zem. „K čemu teď jsou?“ vyčetl mu.