"Dnešní politická mapa se nedá srovnat s ničím, co bylo předtím, co bylo před Šaronem. Je to Šaronova mapa,“ uvedl Jossi Klein Halevi z Adelsonova institutu pro strategické studie v Jeruzalémě k tomu, jak velkou měrou Šaron ovlivňuje dál izraelskou politickou scénu, i když tento politik leží v kómatu, a jak říkají lékaři, jeho stav se nemění.

Předseda strany Likud Benjamin Netanjahu přišel o jisté vítězství v úterních izraelských volbách na poslední chvíli. Výrazný náskok jeho bloku se postupně vytrácel. Nakonec o jedno křeslo více než Likud získala centristická Kadima vedená Cipi Livniovou.

Likud sice drtivě porazil svého letitého protivníka Stranu práce, která je hlavním poraženým v těchto volbách, ale zároveň prohrál se svými umírněnými odštěpenci, které spoluzakladatel Likudu Airel Šaron na konci roku 2005 odvedl do nové strany Kadima. Byla mezi nimi i jeho blízká spolupracovnice Cipi Livniová.

Šaron změnil na konci života názory

Šaron, považovaný za jestřába, dokázal na konci své politické kariéry své názory revidovat. "Šaron v posledních dnech své politické kariéry vytvořil jistý konsensus, že Izrael musí opustit okupovaná území," řekl politolog Šlomo Egoz z Univerzity Bar-Ilan. "Bylo to opuštění ideje velkého Izraele, ve kterou věřil,“ dodal.

Profily šéfů hlavních stran

Benjamin Netanjahu (Likud)
Cipi Livniová (Kadima - Vpřed)
Avigdor Lieberman (Jisrael Bejtejnu - Izrael je náš domov)

Kvůli prosazení tohoto plánu se spojil s politiky ze Strany práce a nakonec opustil blok Likud, který v roce 1973 pomáhal založit. Stihl ještě založit novou stranu Kadima, ovšem vysoké nasazení a stres se projevily na jeho zdraví. Utrpěl dvě mrtvice a skončil v kómatu.

Netanjahu sázel na strach

Velkým odpůrcem stažení byl právě Benjamin Nentajahu, který varoval před tím, že z Gazy budou moci palestinští radikálové útočit i na velká izraelská města Ašdod a Aškelon.

Vzhledem k tomu, že jeho prognóza se naplnila, voliči se začali přiklánět k Likudu, i když Šaronův syn Gilad zdůrazňoval, že ohrožení života Izraelců na jihu Izraele je vyváženo ušetřením stovek životů Izraelců v, kteří by zřejmě zahynuli při palestinských útocích na židovské osady v Gaze.

Ani Livniová však není idealistkou a podobně jako Šaron je přesvědčena, že na ránu je nutné odpovědět ranou a nenastavovat druhou tvář. Politolog hebrejské univerzity Jaron Ezrahi komentoval Šaronovy názory: "Nevěřil, že Izrael má partnera pro jednání, ale myslel si, že Izrael musí opustit Gazu kvůli své vlastní bezpečnosti.“

Livniová podle něj šla v jeho stopách. Když po vypršení příměří začali palestinští radikálové ostřelovat území Izraele, neváhala podpořit v prosinci odvetnou operaci Lité olovo. “Nehledám dohodu s Hamásem. Když budou střílet a uděláme totéž a ve větším. To je způsob boje s terorismem,“ řekla.

Představitelé hnutí Hamás také vítězství Livniové nijak nevítají. Kadima má mnohem blíže k pravici, než k levici, uvedl jeden z jeho mluvčí.

Netanjahu nemá kde lovit voliče

Netanjahu však nemusel bojovat jen s umírněnými a realističtějšími exčleny Likudu, kteří šli za Livniovou. O hlasy radikálů musel svést bitvu i na přeplněném pravém konci izraelské politické scény, kde působí řada ultraortodoxních stran, ale také ultrapravicová a ultranacionalistická strana Izrael je náš domov Avigdora Liebermana, který byl také členem Likudu a dlouholetým poradcem Netanjahua v době, když vedl Likud i stát.

Pro Cipi Livniovou však svědčí ještě jedna věc - je jedním z mála politiků na izraelské scéně, kteří nejsou zapleteni do nějaké korupční aféry.