"Prezident Arafat měl u sebe neustále nějaký notýsek a během různých jednání si do něj průběžně dělal poznámky," potvrdil včera Právu palestinský diplomat. List aš-Šark al-avsat však poukázal na klíčovou okolnost: desítky takto sepsaných deníčků, které Arafat nosil ve své legendární olivově zelené uniformě, zůstávají nadále přísně střeženým tajemstvím, jehož odhalení by mohlo vnést světlo i zemětřesení do mnoha aspektů regionální i světové politiky.

Z notesů připomínal druhým jejich slova

"Když se notýsek po několika dnech nebo týdnech zaplnil, uložil ho Abú Ammár do zvláštní krabice ve své kanceláři," řekl listu dlouholetá členka palestinského vedení Intisár Vazírová, přičemž použila Arafatovu vojenskou přezdívku. Podle zmíněného panarabského listu přitom kvůli jisté pietě a především citlivosti celé věci nikdo v palestinském vedení dosud nenašel odvahu deníky po Arafatově smrti otevřít.

"Nikdo s jistotou neví, kolik těch deníků vlastně bylo. Rozhodně si ale myslím, že žádný jiný politik nebo prezident po sobě tolik ručně psaných záznamů nezanechal," řekl politolog Talál Aukál. "Pokrývají přitom mnoho detailů i témat, některé zápisky jsou velmi citlivé, týkají se bezpečnostních témat a mnoha lidí uvnitř i vně palestinského vedení."

Jak ostražitý tajnůstkář Arafat se zápisky pracoval? Podle pamětníků neustále nosil deníček v jedné ze čtyř kapes uniformy, a ať už jednal s vedením Organizace pro osvobození Palestiny, nebo třeba s americkým prezidentem Clintonem, čas od času notýsek vytáhl a cosi si do něj zapsal. Avšak když zaplněný záznamník posléze uložil do trezoru, nebylo to napořád.

"Když jednal s vedením naší Lidové fronty pro osvobození Palestiny, mnohokrát notýsek vytáhl z kapsy a citoval výroky našich představitelů, které si tam napsal o řadu měsíců dříve," řekl Džamíl Madždaláví z vedení zmíněné marxistické orgaizace. Madždaláví je proto přesvědčen, že Arafat chodil na různá jednání vyzbrojen patřičným zápisníkem vytaženým z archivu, aby "zapomenutá" slova svých partnerů používal na podporu svých argumentů.

"Notýsky se nikdo neodvážil otevřít, ani já coby jeho tělesný střážce," řekl aš-Šark al-avsat plukovník Muhammad Daja, který Arafatovi dělal bodyguarda 18 let. "Když se přezident převlékal, jen jsem věci z pravé kapsy přendal do pravé, z levé rovněž do levé," popsal, jak nejblíže se k deníkům dostal.

Arafatovy kapsy sloužily coby mobilní archiv i v jiných ohledech - často si v nich spolu s citlivými dokumenty, které se bál pustit z očí, schovával i novinové výstřižky. Izraelský Institut pro boj s terorismem ve svém "psychologickém profilu a strategické analýze" Arafata tvrdí, že "obecně vzato, z kapsy s novinovými výpisky vytahoval poznámky, aniž by rozlišoval fakta a dohady a aniž by bral v potaz důvěryhodnost jednotlivých zdrojů".

Oblíbený výstřižek

V mnoha případech ale Arafat efektivně udeřil hřebíček na hlavičku. Když s ním v červnu 2004 vedli interview novináři z izraelského listu Ha'arec, vytáhl z kapsy čtyři roky starý výstřižek z jejich deníku, jímž v létě 2000 šokoval Clintona na osudovém summitu v Camp Davidu.

"Pořád to mám kapse, podívejte: 62 procent přistěhovalců ze Sovětského svazu do Izraele nejsou Židé - 90 procent z této skupiny jsou křesťané a deset procent muslimové," ukazoval reportérům svůj oblíbený výstřižek, s jímž kritizoval izraelskou neochotu přijmout zpět palestinské uprchlíky. "A tak jsem Clintonovi řekl: když Izraelci umožňují přistěhování těmto 62 procentům, proč se tam nesmějí vrátit naši lidé?"