Andská tragikomedie: Kdo je prezident?

Zatímco u Karibiku je situace důsledkem dlouhodobého hospodářského úpadku, u Pacifiku si závažnou politickou krizi, ze které není jasná cesta ven, „uvařili“ během jediného dne. I když ingredience se chystaly už tři roky.

V červnu 2016 o chlup vyhrál prezidentské volby pravicový kandidát Pedro Pablo Kuczynski. V souběžně konaných parlamentních volbách mu však občané určili kongres ovládaný stranou jeho protikandidátky Keiko Fujimoriové.

Opozice všemožně blokovala práci vlády, ač ideologicky mezi nimi nejsou zásadní rozdíly, a dvakrát se ho pokusila odvolat z funkce. Před druhým pokusem loni v březnu Kuczynski sám odstoupil, protože jeden z poslanců zveřejnil video, na kterém se ho prezidentovi spojenci snažili „koupit“.

Ke kormidlu se dostal Martín Vizcarra, Kuczynského zástupce, kterého ve chvíli, kdy přebíral úřad, neznaly čtyři pětiny občanů. Za agendu si vytkl boj s korupcí, což mu u národa znechuceného tímto nešvarem (všichni prezidenti od roku 1985 a také Keiko Fujimoriová jsou ve vězení či pro úplatkářské aféry alespoň vyšetřováni) získalo značnou popularitu.

Po dalším roce a půl trápení se Vizcarra rozhodl celý problém rázně rozetnout. V pondělí poslal do zákonodárného shromáždění svoji vládu, aby požádala o důvěru.

Pokud by ji nedostala, měl by prezident podle ústavy možnost vyhlásit předčasné parlamentní volby. Jenže opoziční většina, která z průzkumů ví, že by od občanů dostala na frak, se odmítla tímto návrhem zabývat a raději narychlo pokračovala ve schvalování svých příznivců do ústavního soudu. Vizcarra to však vzal jako faktické vyhlášení nedůvěry, rozpustil kongres a vyhlásil volby na 26. ledna příštího roku.

Opozice hned mluvila o převratu a pokusu o zavedení diktatury. Takže na oplátku opatřením, které se využívá v případě dlouhodobé nemoci prezidenta, z důvodu „morální nezpůsobilosti“ na rok přerušila Vizcarrův mandát.

Zmatek dovršila jeho dosavadní spojenkyně a viceprezidentka Mercedes Aráozová, která nejistým hlasem před poslanci přečetla prohlášení, v němž krok svého šéfa označila za protiústavní, a prohlásila se za prozatímní hlavu státu.

Ambiciózní Aráozová, která dlouho chtěla být první ženou v čele andské republiky, toho dosáhla ale ani ne napůl. V úterý „vládla“ z domova, protože do prezidentského paláce ji nepustili. Tam se drží Vizcarra, který ještě v pondělí přispěchal s fotografií, kde ho u stolu doprovázejí nejvyšší šarže z armády i policie, aby ukázal, za kým stojí silové složky státu.

V úterý se za Vizcarru postavili také guvernéři peruánských provincií a hlavně národ. Po celé zemi se konaly manifestace na podporu jeho rozhodnutí. Nebyly sice masové, ale na podporu parlamentu nevyšel do ulic nikdo. Poslanci se stali cílem zlosti občanů. Některé postříkali vodou a jednomu na hlavu dokonce dopadl dopravní kužel.

Ještě v úterý v noci Aráozová dopisem a tweetem rezignovala na svůj sotva získaný post, aby dala šanci republice vyjít z klinče a aby se mohly svolat nejen parlamentní, ale i prezidentské volby.

O tom však šestapadesátiletý Vizcarra, který by měl za normálních podmínek předávat moc nástupci v červenci 2021, nechce ani slyšet.

Opozičníci poté, co se Aráozová tak rychle stáhla, přišli se zoufalou výzvou k Vizcarrovi, aby odstoupil, že oni půjdou taky. Ale jednoznačně tahají za kratší konec provazu. Prezidentovi, který už je v Peru zase jen jeden, jeho riskantně rozehraná partie vychází.