Obyvatelé Nuuku se tak budou moci ještě jeden den kochat krásou ladného stroje z poloviny třicátých let.

„Na jakékoli letiště dorazíme, budí letadlo pozornost,“ sdělil člen posádky Václav Bejček. „Létáme však po eskymáckých osadách, takže je na letišti vždy jen pár lidí.“

V grónském Nuuku dokonce prodloužili provoz letiště, aby tam mohla přistát ve čtvrtek Electra letící z kanadského Iqaluitu.

Kontrola náběžné hrany výškovky Baťovy Electra

Kontrola náběžné hrany výškovky Baťovy Electry

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Volno se šestičlenné posádce hodilo. Umožnilo jí zkontrolovat levý motor, z něhož už první den unikal olej. Před plánovaným letem na východní pobřeží Grónska je to důležité, dodal Bejček. „Letíme po trase Nuuk, Narssassuaq, Kulusuk. Přeletu Nuuk - Kulusuk se bojíme, protože Grónský ledovec je hodně vysoký a prakticky dostup Electry je 11 000 stop (4500 metrů). Nedokážeme si představit situaci, kdy by nám nad ledovcem vysadil motor.“

 

FOTO: Yahoo Maps

Grónský ledovec má tloušťku přes dva kilometry a průměrná nadmořská výška činí 2135 metrů, maximální pak 3290 metrů.

Video

Electra přistává na letišti Nuuk

K ovládání Lockheedu Model 10 jeden z pilotů řekl: „Electra je velmi citlivá, protože však letí pomalu, je na vše dost času. Problém představuje přistávání v bočním větru, neboť nemá příďový podvozek, ale zadní ostruhu, která ani není řiditelná. Směrovky jsou navíc malé a při přistání neúčinné. V minulosti, když měla všechna letadla ostruhu, měla letiště obvykle tři dráhy postavené do trojúhelníku a pilot přistával tak, aby se bočnímu větru úplně vyhnul.“

Historie: Electra v armádě i u soukromníků

Kromě leteckých společností si Lockheedy Electra objednaly i americké ozbrojené síly. Pozemní síly si zakoupily tři, více jich nakoupilo letectvo USAAF, které si nejprve pořídilo 15 kusů verze A, pak sedm ve verzi 10-B a pět nejvýkonnějších modelů 10-E. Přidělilo jim vojenské označení C-36.