Článek
Page sloužil v armádě v letech 1992 až 1998, kdy byl propuštěn kvůli pití a opuštění kasáren bez dovolení. Tíhnul k rasistům a neonacistům, což dokumentuje i jeho tetování. Na ruce měl vytetováno 9/11. Datum útoku Al-Káidy na New York a Washington si často nechávají vytetovat právě sympatizanti ultrapravice a odpůrci muslimů. Po roce 2000 si Page několikrát objednal zboží od neonacistické Národní aliance.
Podle Heidi Beirichové u právního centra Southern Poverty, které monitoruje činnost neonacistů, rasistů a ultrapravice, byl Page součástí scény a podílel se na akcích nenávisti. Pistoli si koupil legálně.
Page nedávno v rozhovoru zveřejněném na stránkách labelu, kde jeho kapela vydávala, mluvil o své „frustraci z toho, že máme potenciál provést mnohem více jako jedinci i jako celá společnost“, ale neděje se tak.
List Daily Telegraph uvedl, že policie pátrá po možném komplicovi, protože dění před sikhským chrámem, kde Page zabil šest lidí, než ho zastřelil policista, filmoval člověk, jenž měl také na ruce tetování 9/11. [celá zpráva]
Scéna hate rocku
CNN uvedla že hate rock využívá volného prostoru na scéně mezi tvrdě neonacistickými skupinami a soubory a provokativními soubory, které přitahují rebelující teenagery.
Agent FBI David Gletty, který do scény pronikl, uvedl, že se kapelám daří získávat mladé příznivce pro rasistické názory. Většinou jde o frustrované jedince, kteří nemohou najít svou identitu: „Vymývají jim mozky, aby věřili, že nenávist představuje cestu a že jsou tu další rasy, které jsou proti bílým.“
Policie před sikhskou gurdwarou, kde se střílelo.
Devin Burghart, který o této scéně napsal knihu, uvedl, že už dávno nepatří mezi fanoušky hate rocku pouze skinheadi z dělnických rodin, kteří nemohou získat práci, ale často děti rodičů ze středních nebo vyšších vrstev. Zmínil i případ Bena Smithe, který v roce 1999 střílel po židech a na Asiaty v Illionis a Indianě. Vyrůstal na bohatém předměstí Chicaga.
Burghart dodal, že scéna generuje značné množství peněz. Nejznámější kapely vydávají alba v 25 000 nákladech, i když většina jich vydává CD jen v počtu několika set nebo tisíc. Ani koncerty nepřitahují desetitisíce lidí, většinou se konají pro pár set osob na odlehlých farmách, protože se jim nedaří proniknout do běžných klubů, o to hůře se však scéna mapuje.
Scéna se však profesionalizuje a mnozí členové vydělávají i na prodeji stylového oblečení nebo na tetování, a tak dále financují svou činnost.
