Evropská centrální banka zvolila podle Klause osvědčené metody práce a funguje relativně dobře. "Otázkou ale zůstává, zda také země eurozóny a jejich občané mají důvod k oslavám," dodává prezident.

Odpověď je podle Klause nejistá s ohledem na pomalý ekonomický růst, velké rozdíly rozvoje mezi jednotlivými zeměmi a značně rozdílnou inflaci, i když jednotná měna by měla mít tuto míru jen jednu.

Eurozóna zaznamenala nižší růst než Spojené státy, ale i Evropská unie jako celek. S rozšířením eurozóny mohou inflační rozdíly ještě vzrůst, píše Klaus a jako příklad uvádí Slovinsko, kde inflace z 1,7 procenta ročně před přechodem na společnou měnu vzrostla na 5,7 procenta za rok 2007, kdy už euro platilo.

Vedle eura vidí Klaus jako důvod nedostatečného hospodářského růstu také ekonomickou politiku zemí EU a jejich neochotu zavést nezbytnou liberalizaci a protržní reformy. Po nich a po zdokonalení "paktu stability a růstu" se sice volá, ale tyto výzvy nejsou brány vážně.

Evropa neumí reagopvat na změny

Světová ekonomická situace se podle Klause mění, velké země jako Čína a Indie usilují o větší roli. Mezinárodní konkurence zvyšuje poptávku po surovinách a potravinách, bruselští byrokraté ale nejsou schopni reagovat na měnící se podmínky. Podceňují boj o suroviny a tlak na ekonomickou emancipaci rozvojových zemí a slepě považují klimatické změny za svou hlavní prioritu.

"Jestliže se Evropa neprobudí, čekají ji zlé časy. A společná měnová politika jí nepomůže," varuje Klaus. Euro v praxi prokázalo, že nutit ekonomicky různorodou Evropu do homogenního celku prostřednictvím politického rozhodnutí je politickým inženýrstvím par excelence a má daleko k tomu, aby bylo prospěšné pro všechny země, uzavírá Klaus.