Článek
Buchwald podle CNN zemřel na selhání ledvin v rodinném kruhu. U jeho smrtelné postele byl jeho syn a snacha. Podle blízkých Buchwald věděl, že jeho dny jsou sečteny, v posledních týdnech se rozloučil se všemi přáteli. Navštívilo jej i několik lidí z rodiny Kennedyů.
Buchwaldovo zdraví se posledních letech zhoršovalo. V roce 2000 prodělal infarkt a měl nemocné ledviny. Kvůli oběhovým problémům mu byla amputována jedna noha.
Buchwaldovo břitké pero znají i čeští čtenáři. Roku 1992 vyšel v češtině výběr z několika jeho knih Copak jsem vám někdy lhal? s podtitulem 100+1 sloupek, který přeložil teoretik médií Jan Jirák. Kvůli často ostré kritice americké společnosti byl přetiskován i v době vlády KSČ. Redakce Dikobrazu otiskla s chutí jeho fejeton o Vietnamu nazvaný Pane, proč bombardujeme ty díry? Ani nevadilo, že o cestě do ČSR napsal v roce 1958. "Kde je to Československo?" zeptal se celníka na rakousko-české hranici v Mikulově. "Nemůžete to minout. Je to u první strážní věže, za druhým kulometem, mezi dvěma velkými minovými poli nalevo," odpověděl mu prý celník.
V roce 1949 začínal v Paříži jako sloupkař listu New York Herald Tribune. V roce 1962 se vrátil do Washingtonu, kde psal pro list The Washington Post.
Výroky Art Buchwalda
- Pokaždé když si myslíte, že úroveň televize dosáhla nejnižší míry, objeví se nový program, aby vás překvapil, kde že takové hlouby leží
- Viděli jste v televizi někdy kandidáta (na úřad prezidenta) hovořit k bohatým?
- Vždy, když si myslíte, že není o čem psát, Nixon řekl: "Nejsem podvodník.". Jimmi Carter řekl: "Toužil jsem po ženě svého srdce". Prezident Reagan řekl: "Právě jsem prodělal test moči, nejsem na drogách."
Buchwald získal v roce 1982 Pulitzerovu cenu za své komentáře. Kromě sloupků, fejetonů a komentářů napsal také několik knih včetně autobiografických. Sebral v nich nejen zážitky z noční Paříže, ale také atmosféru v domě skandálu Watergate.