Zpráva vypracovaná OSN podala svědectví stovkách tisíců případů z celého světa. Informuje o 40 000 případech znásilnění během konfliktu v Bosně a Hercegovině do roku 1993 a o 45 600 kosovských Albánkách, které byly znásilněny v období 1998 až 1999. V Rwandě bylo během roku 1994 znásilněno 60 000 žen, přičemž dvě třetiny byly nakaženy virem HIV.

Za války v Sieře Leone se stalo oběťmi sexuálního násilí 64 000 žen. Z 1500 žen z Burundi, mezi kterými OSN prováděla průzkum v roce 2004, každá pátá uvedla, že byla znásilněna a mnoho z nich vědělo o znásilňování dětí.

Ženy se staly oběťmi znásilňování súdánském Dárfúru, kde stále panuje chaos a také v Kongu, kde jsou oběťmi často velmi mladé dívky, protože se věří, že styk s nimi může vyléčit AIDS. Od února, kdy byla zmrazena pomoc Palestině, vzrostly počty znásilněných na Západním břehu Jordánu.

Chybí řešení

Generální tajemník OSN Kofi Annan považuje znásilňování žen a dívek za problém lidských práv, celosvětový zdravotnický problém a za překážku míru.

Thoraja Obaidová, která stojí v čele Fondu OSN pro otázky populace, řekla, že většina návrhů na řešení problému je poznamenána nedostatkem financí. Uvedla, že odezva celosvětového společenství je neúměrně nízká k závažnosti situace. Neschopnost zajistit zdraví žen a dívek ve válečných a poválečných regionech označila za selhání lidských práv globálních rozměrů.