Článek
"Amputovali bychom si nohy, pokud by to pomohlo k přežití," prohlásil Brant Webb. "Připadali jsme si jako uvězněné krysy."
Horníci uvízli kvůli závalu asi kilometr pod zemí. Přežili jen díky železné kleci, ve které tou dobou pracovali. "Cítil jsem, že jsem u konce s dechem, tlak horniny kolem nás byl nesnesitelný, uvěznil nás skoro až po krk, nemohl jsem se vůbec nadechnout," popisoval Russel okamžiky těsně po osudovém slabém zemětřesení, které čtrnáctidenní boj o život odstartovalo. Naštěstí měl Webb více prostoru kolem sebe a pomalu se mu dařilo horninu uvolnit a Todda zachránit.
Spolu s nimi ve štole pracoval také Larry Knight, který řídil důlní stroj. Ten neměl tolik štěstí jako oba muži v kleci. "Několikrát jsem na Larryho volal, aby nás dostal ven, ale všechno marně." Tuny uvolněného materiálu ho zabily.
Věděl jsem, že tam dole nechci umřít," řekl Webb. Ačkoliv oba doufali, že přežijí, napsali vzkazy svým rodinám. Neměli papír, jen kuličkové pero, a napsali si je přímo na kůži a kusy oblečení.
Po pěti dnech uslyšeli jejich hlasy záchranáři, kteří ke kleci provrtali "servisní" tunel, jímž uvězněným posílali vodu, kuřecí sendviče, noviny i mp3 přehrávače. Do té doby horníci museli lízat vodu ze stěn štoly a držet nedobrovolnou hladovku. Po čtrnácti dnech se konečně dostali na povrch. [celá zpráva]