Soud, který se věcí zabýval 13. prosince, označil stížnost za nepřijatelnou.

Josef Bergauer a 89 dalších napadalo především to, že Česká republika neuznala hluboké bezpráví způsobené konfiskacemi a neposkytla náhradu za zabavený majetek.

Soud ve Štrasburku poznamenal, že žádný ze stěžovatelů nevznesl restituční nároky a v případě neúspěchu se neobrátil na Ústavní soud České republiky. Nevyužili tedy všechny prostředky nápravy, které měli k dispozici. Stěžovatelé ostatně sami kritizovali doposud ne zcela ustálený charakter rozhodovací praxe českých soudů.

Soud ve Štrasburku dále konstatoval, že námitky stěžovatelů opírající se o porušení práva pokojně užívat majetek a přestoupení zákazu diskriminace jsou neslučitelné s s Evropskou úmluvou o lidských právech. Sudetským Němcům byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce, tedy ještě před tím, než Úmluva a její protokoly vstoupily v platnost pro Českou republiku. Úmluva samotná nezaručuje právo (znovu) nabýt vlastnictví.

Právník Thomas Gertner, který zastupoval žalující stranu, už loni zdůraznil, že konfiskace po druhé světové válce odporují Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Klíčové rozhodnutí

"Jestli je to tak, dokážu si představit, že je to pro stranu sudetských Němců nemilé překvapení," řekl Nově rakouský právník a obhájce stěžovatelů Thomas Gertner. 

Televize Nova uvedla, že podle ministerstva spravedlnosti a některých právníků jde o průlomový verdikt. "Další stěžovatelé pochopí, že nemá smysl domáhat se náhrady svého majetku tímto způsobem," řekl Nově k rozhodnutí soudu pro lidská práva Vladimír Balaš z Ústavu státu a práva Akademie věd.