Hlavní obsah

Japonské seniorky vidí únik… ve vězení

– Japonsko
Právo, Vladimír Plesník

Osmdesátiletá japonská důchodkyně, která se raději představila jen jako paní T., není v lehké životní situaci. Manžel prodělal před šesti lety infarkt a je od té doby upoután na lůžko. A co hůř – trpí demencí a začíná se u něj projevovat i paranoia. Na těžké situaci jí vadí hlavně to, že si nemá s kým promluvit. Řešením se pro ni stalo vězení.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

„Mně by nevadilo, že je to fyzicky těžké se o manžela starat, i když tedy nejsem žádná mladice. Jenže já si o svém stresu nemůžu s nikým promluvit, protože se za tu situaci stydím,“ říká žena, nyní z policejního hlediska vlastně recidivistka.

Do vězení se dostala poprvé v sedmdesáti. Kradla v obchodě, i když měla v peněžence slušnou hotovost. Neváhala si to zopakovat. „Konečně jsem si totiž mohla s někým trochu popovídat o svém životě,“ přiznává.

Nastoupit znovu do vězení poblíž Hirošimy brala jako jediný způsob, jak dále nést tíhu života. A určitě ne kvůli tomu, že během jejího pobytu za mřížemi přebírá péči o nemohoucího muže sociální odbor.

„Jsem tady sama sebou. A konečně jsem se mohla aspoň trochu nadechnout. Když mě pochválili, že pracuji odpovědně ve vězeňské továrně, zažila jsem takřka neznámý pocit chvály a uznání,“ vysvětluje jiná odsouzená, jež má manžela, dva syny a šest vnoučat. Nikdy se však o ni opravdově nezajímali.

Drtí je izolace, lhostejnost okolí

Údaje citované agenturou Bloomberg hovoří o tom, že každá pátá žena v japonských vězeních je seniorka – naprostá většina z nich si odpykává kratší tresty za menší přečiny, nejčastěji krádeže zboží v obchodech.

Loni zjistil průzkum tokijské radnice, že více než polovina seniorek chycených při krádeži v obchodech žije v osamocení a 40 procent z nich nemá rodinu ani další příbuzné, které by mohly navštěvovat.

Japonští senioři za mřížemi
Zdravotní péče o odsouzené seniory v roce 2016 přesáhla šest miliard jenů (1,2 miliardy Kč) – od roku 2005 tak narostla o plných 80 procent. Protože každá třetí dozorkyně odejde ze svého zaměstnání nejpozději do tří let po nástupu, trpí japonská vězení jejich citelným nedostatkem. Ani státní úřady, ani soukromý sektor s dlouhodobými programy na rehabilitaci žen sužovaných popsanými těžkostmi zatím nepřišly.

A i řadě těch, které rodiny mají, a k tomu třeba i vlastní dům, toho hodně chybí – místo, kde se cítí skutečně doma, což neznamená jen střechu nad hlavou, kde vegetují v osamění.

Po desítky let v posledním císařství světa platilo, že jak rodiny, tak obce se automaticky důsledně a obětavě staraly o starší.

„Tato tradice se bohužel postupně vytrácí. Japonští senioři, zejména ženy, se tak ocitají ve stále větší izolaci. Dopouštějí se proto přečinů s nadějí, že právě vězení jim poskytne žádoucí útočiště a cosi jako nový domov,“ řekla listu Asahi šimbun Joki Kumariová, sociální pracovnice z Ósaky.

Cílené projekty stále chybějí

V zemi vzývající pracovní výkonnost se mnozí senioři cítí být neužiteční a odkopnutí – často si na ně blízcí vzpomenou jen tehdy, potřebují-li někoho na domácí práce. Seniorky na tom nejsou dobře ani z hlediska příjmů – více než polovina žen starších 65 let žije v chudobě.

Vězení poskytuje japonským seniorům příležitost, jak uniknout dosavadnímu, odtažitému způsobu života.

Císařství pronikavě stárne
V Japonsku žije v průměru nejstarší obyvatelstvo na světě
Přinejmenším 27 ze sta občanů země vycházejícího slunce je starší 65 let
Do roku 2060 jich má být 40 procent
V období 1980-2016 se počet osamoceně žijících seniorů zvýšil více než šestkrát
Teď už se blíží k šesti miliónům
Jen v Tokiu čeká na místo v domech pro seniory 40 tisíc žadatelů
V roce 2016 bylo před 15 tisíc lidí se stařeckou demencí hlášeno jako pohřešovaní
Zdroj: The New York Times

Reklama

Výběr článků

Načítám