Narodil se v únoru 1881 v židovské rodině v hesenském Biblisu u Mannheimu jako Moritz Hochschild. Rodina podnikala v těžařství, a tak se Moritz na saské Freiburské univerzitě stal důlním inženýrem.

Rodinnému byznysu se věnoval téměř celý život, i po roce 1921, kdy se přestěhoval do Bolívie. Tam žil až do roku 1944, poté se přesunul do osvobozené Francie. Zde v roce 1965 zemřel, aniž se kdokoli dozvěděl o jeho tajemství. To začal pomalu odhalovat před časem Edgar Ramírez, šéf archivů Comibolu, když narazil na dokumenty o Hochschildovi, jehož důlní společnost bolivijský stát v roce 1952 znárodnil.

V letech 1938-1939 dostal Hochschild do Bolívie 9000 ŽidůRobert Brockmann, bolivijský historik

V archivu byly i personální složky. Jedna z nich vypověděla o zaměstnání Erika Nagela Thaleho, narozeného 1904 v Lipsku. Muž, který se hlásil k židovskému vyznání, přijel do Bolívie ve 32 letech společně se svou 74letou matkou.
Ramírez objevil i žádost ze školky Miraflores z hlavního města La Pazu, která Hochschilda žádala o finance na zvětšení své budovy, protože „očekávala příjezd mnoha židovských dětí“, jak praví zdůvodnění.

Dochoval se také poválečný dokument, v němž ho francouzská vláda žádá, aby se ujal tisíců židovských sirotků a přestěhoval je do Bolívie.
Věci do sebe začaly zapadat. Stejně jako svitavský rodák Oskar Schindler, který zachránil 1200 Židů před smrtí v koncentračním táboře, dokázal i Mauricio Hochschild pomoci tisícům ohrožených lidí židovského původu.

Pravost potvrdilo UNESCO

Média mapující průzkum archivů Comibolu ho začala přezdívat „bolivijský Oskar Schindler“. Z dokumentů je zřejmé, že Hochschild využil známost s bolivijským prezidentem Germánem Buschem (vládl 1937–1939). Přesvědčil ho, aby otevřel zemi židovským běžencům, oficiálně jako zemědělským odborníkům.
Život tak zachránil lékařům, právníkům, inženýrům, spisovatelům a dalším umělcům.

„V roce 1938 dokázal do země dostat tři tisíce Židů. V následujícím roce už jich bylo celkem devět tisíc. Cínový magnát jim všem zaplatil cestu do Jižní Ameriky, imigrační poplatky a také jim zajistil ubytování. Zpočátku mnozí z nich bydleli na jedné farmě v oblasti Jungas,“ vysvětluje bolivijský historik Robert Brockmann. Záznamy objevené v archivech Comimbolu potvrdilo UNESCO jako autentické.
Poválečná bolivijská vláda ovšem vytvořila jiné dokumenty, v těch Hochschilda označila za zloděje. Potřebovala záminku, aby mohla jeho cínové impérium znárodnit.