Hlavní obsah

Benátští politici zkoušejí vytřískat kapitál z „benátskosti“

Právo, Josef Kašpar (Řím)

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Řím

Obyvatelé Benátek či Verony by měli mít možnost užívat benátský jazyk jako italský a i jména měst a ulic by měla být psána jak italsky, tak benátsky. Usilují o to tamní politici.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Benátky

Článek

Obyvatelé Benátek, Padovy, Verony či Vicenzy by měli mít stejnou možnost volby jako občané sousedního Jižního Tyrolska – tedy Horní Adiže, jak oblast nazývají v Itálii. Tam se rodiče mohou rozhodnout, zda dítě má chodit do školy s hlavním jazykem němčinou, nebo italštinou. Anebo s oběma jazyky.

Německy hovořící obyvatelstvo je zákonem uznávanou národnostní menšinou. Proto také jména měst či ulic jsou psána  italsky i německy. Kdo chce pracovat v místní veřejné správě, musí ovládat oba jazyky, úřední dokumenty se vydávají v němčině i v italštině.

O prosazení něčeho podobného rozhodl oblastní parlament v Benátkách. Zákon schválený pravicovou většinou sněmovny stanoví, že obyvatelé Benátska jsou národnostní menšinou, a tudíž jména měst a ulic musí být psána jak italsky, tak benátsky.

Benátština do škol!

I ve školách by měla být možnost výuky v benátštině a ve veřejné správě by měli být přednostně zaměstnáni ti, kdo prokážou, že jsou „místní“, že nepocházejí z jiných oblastí Itálie.

Inspirátory novinky byli guvernér regionu Luca Zaia a starosta Verony Flavio Tosi. „Chceme stvrdit autonomii a tradice,“ prohlásil Zaia. Tosi dodal: „Musí skončit nadvláda centralizovaného státu, která nás často staví do pozice periferie.“

Nejde však ani tak o benátštinu jako především o propagandistický tah před příštími volbami.

Snaha ukotvit specifikum lokality se opírá o historická fakta a s nimi spojené sentimenty. Kdysi mocná Benátská republika ovládala nejen polovinu severní Itálie, ale také Istrii, Dalmácii a ostrovy jako Korfu či Rhodos. Oficiální dokumenty byly psány v benátštině. I nejzdařilejší komedie Carla Goldoniho jsou psány tímto jazykem. Ostatně – Casanova přece mluvil benátsky a francouzsky.

Kuriozitou je, že v nepříliš velkém rakousko-uherském válečném námořnictvu se povely také vydávaly v benátštině, nikoliv německy či maďarsky.

Zůstane jen u polemiky?

„Jenže to už je dávná minulost,“ upozorňuje kriticky na současné snahy o politizaci tématu místní spisovatel Ferdinando Camon. „Rodiče doma mluvili v benátském dialektu, ale moje vnoučata už mluví italsky. Tendence uzavírat se spíš zakrývá některé jiné problémy. Hlavně ty, které jsou spojeny se třemi místními bankami, které připravily své akcionáře o spoustu peněz. Tuto situaci způsobilo propojení politiky s některými podnikateli.“

Je pravděpodobné, že vše tedy skončí plamennou polemikou a nic zásadního se nezmění. „Je jisté, že zákon bude prohlášen za protiústavní,“ shrnul Camon. Jenže někomu by se mohlo hodit vytvoření dalšího hnízdečka byrokracie, kam by šlo „usadit přátele“.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám