Turner tvrdí, že shoda s předpovězenými trajektoriemi vývoje je jednoznačným varováním, že stávající rozvoj lidské civilizace není udržitelný.

Nicméně trendy ve zdrojích surovin, produkci potravin, službách, růstu populace, průmyslové výrobě a znečištění nekopírují křivky, které vymodelovali odborníci před více než čtyřiceti lety, dokonale a vykazují i značné odchylky. Je proto otázkou, zda se na konci příštího desetiletí protne nedostatek surovin s katastrofálními důsledky globálního znečišťování a nedostatkem klíčových surovin i potravin pro příliš početnou lidskou populaci.

Odchylky od předpovězeného trendu totiž mohou být jen dočasným výkyvem, ale i počátkem zásadního odklonu v souvislosti s těžko odhadnutelným technologickým pokrokem.

Navíc kritická fáze směřování k předpovězenému kolapsu v roce 2030 má nastat podle modelových křivek až v příštím desetiletí, kdy se má projevit obrácení dosavadních růstových trajektorií do poklesu ve všech sledovaných veličinách.

Graf srovnávající předpověď z roku 1972 se skutečným vývojem v letech 1970 až 2010.

Graf srovnávající předpověď z roku 1972 se skutečným vývojem v letech 1970 až 2010.

FOTO: MIT

Vládní intervence mnoho neřeší

I analýzy, které posloužily pro zprávu Římského klubu, ovšem počítaly s několika alternativními scénáři v závislosti na tom, zda především vlády začnou aktivně zasahovat do vývoje.

Mnoho renomovaných ekonomů ovšem přístup autorů zprávy Limity růstu kritizovalo. Kromě vykreslení hrozby kolapsu jim vadila základní myšlenka, že vládní intervence mohou něco vyřešit.

Například Henry Wallich z Yale varoval, že zásahy podvazující ekonomický růst v zájmu ochrany životního prostředí mohou být miliardami investovanými do trvalé chudoby.