Výzkum pro UNICEF vypracovalo středisko Výzkumné centrum dítěte (IRC) sídlící v italské Florencii. Tamější odborníci v rámci studie shromáždili zprávy o fyzickém násilí na dětech a zanedbávání povinné péče o ně z dvaceti sedmi nejbohatších zemích světa, a to v pětiletém období v 90. letech.

Na základě srovnání údajů došli k závěru, že k nejvíce ohrožené skupině patří děti do jednoho roku. Další kritické období přichází mezi pátým až čtrnáctým rokem.

ČR mezi propadlíky

Z hlediska dodržování dětských práv propadly Belgie, Česká republika, Nový Zéland, Maďarsko a Francie, které vykazují čtyřikrát až šestkrát vyšší statistiky trpících dětí v populaci než "průměrný stát" ve zkoumaném vzorku.

Na samé špičce špatného zacházení s osobami mladšími patnácti let ve společnosti se umístily Spojené státy, Mexiko a Portugalsko, kde jsou ve srovnání s "průměrem" statistiky vyšší desetkrát až patnáctkrát. Nejlépe ve studii naopak dopadly Španělsko, Řecko, Itálie, Irsko a Norsko.

Mezi zmíněnými skupinami premiantů a propadlíků se ukazuje rovněž další výrazný trend zdůrazňovaný UNICEF - čím více týraných dětí, tím více vražd a násilných činů mezi dospělými. Potvrzením mohou být statistiky dvou evropských zemí: Portugalska a sousedního Španělska.  

Tyrani jsou z rodiny

Děti jsou nejčastěji vystaveny útokům, zanedbávaní přímo v rodinách, následuje prostředí školy a komunita, v níž vyrůstají.

Osmdesát procent všech násilníků ničících dny spokojeného dětství jsou přitom biologičtí rodiče trýzněného jedince, otcové v jednačtyřiceti procentech, matky v téměř devětatřiceti procentech případů. K dalším tyranům patří otčímové, macechy a zbytek příbuzenstva - ti spáchali zhruba dvacet procent policii nahlášených kauz.   

V sedmi zkoumaných státech, konkrétně v Rakousku, Dánsku, Finsku, Německu, Islandu, Norsku, Švédsku, už v současnosti platí zákony postihující fyzické trestání dětí.