Takzvanou tridentskou mši, při níž je kněz u oltáře zády k lidu a při níž neužívá až na výjimky národní jazyk, ale latinu, v podstatě z praxe odstranil nový mešní řád a misál zavedený v církvi v roce 1969. Reforma tehdy umožnila větší aktivní zapojení věřících do bohoslužby a její srozumitelnost pro všechny účastníky.

Na základě papežova rozhodnutí, vydaného v předem ohlášeném dokumentu, budou nyní moci kněží volněji využívat tuto starší liturgii, odlišnou v mnoha detailech, pokud to bude určitá skupina věřících požadovat. Dosud tomu od 60. let 20. století bylo tak, že podobnou žádost musel schválit biskup.

Nyní se budou rozhodnutí uskutečňovat na úrovni farností. Biskup do záležitosti bude vstupovat jen tehdy, pokud se kněz a farníci nedohodnou.

Nový ritus - tedy obřad, forma liturgie - zavedený v roce 1969 papežem Pavlem VI. bude i nadále obřadem řádným. Latinský ritus, který si starší generace ještě z kostela pamatují, je od nynějška volně povolen jako mimořádná forma; oba způsoby se mají vzájemně obohacovat.

Někteří katolíci rozhodnutí kritizují

Papežovo rozhodnutí má ale také své kritiky. Proti uvolnění restrikcí na využívání tradiční latinské liturgie se ozvaly hlasy od některých liberálnějších katolických představitelů, například od některých francouzských biskupů.

Obávají se, že tridentská liturgie by mohla znamenat určitou hrozbu pro závěry druhého vatikánského koncilu, který v letech 1962 až 1965 položil základy moderní římsko-katolické církve, otevřenější světu. Strach mají také z toho, aby to nevedlo k rozdělování farností, neboť budou slouženy dvě různé liturgie.

Benedikt XVI. se nicméně ve svém rozhodnutí tyto obavy pokusil zmírnit. Tento strach považuje za neopodstatněný, protože tridentská mše je i nadále "výjimečnou", kdežto dosavadní forma "běžnou".

"Co dřívější generace měly za svaté, zůstává svaté a významné také pro nás a nemůže to být zničehonic zcela zakázáno či dokonce považováno za škodlivé," citovala z papežova rozhodnutí agentura AP.