Hlavní obsah
Jan Outlý Foto: Právo

Co lze a co se nesmí při volební kampani

Hranice volební kampaně a běžného působení veřejných činitelů v rozhovoru pro Právo popsal Jan Outlý z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí pověřený kontrolou voleb do Sněmovny. Za porušení volebního zákona může udělovat pokuty podle povahy přestupku od 10 tisíc korun do půl milionu korun.

Jan Outlý Foto: Právo
Co lze a co se nesmí při volební kampani

Podle vašeho úřadu prezident Miloš Zeman porušil pravidla politické soutěže podle zákona o volbách, když před prezidentskými volbami 2018 jezdil do krajů, přičemž jeho působení neslo rysy volební kampaně. Co z toho plyne pro vládní politiky, kteří rovněž vyjíždějí do regionů?

K prezidentské kampani se nebudu vyjadřovat, abych nelezl do zelí kolegovi Tomáši Hudečkovi, který její kontrolu vedl. Mohu ale říct, že výjezdy veřejným funkcionářům nikdo nezakazuje, ale když už se pak koná nějaké setkání na náměstí, tak už se dá těžko pokládat za výkon funkce.

Když premiér Babiš otevíral obchvat Lubence, byla to součást kampaně?

Výstavba silnic je agenda vlády a on stojí v čele výkonné moci, tak je těžko mu zapovídat otevírání obchvatu nějakého města. Ale ta hranice prochází momentem, když si tam udělá mítink, začnou se tam rozdávat stranické materiály a celkově tam bude vystupovat jako kandidát a ne jako premiér.

Výjezdy těžko můžeme zakazovat, anebo vyčíslovat, ale ta část, která je spojená s kampaní, už není úkon v rámci funkce, ale v rámci kampaně. Pro ilustraci, jak se dají role rozlišit, uvedu příklad jedné ministryně z období sněmovních voleb roku 2017. Ta jezdila pracovně do regionů, ale pak si z toho úřadu vzala taxíka a odjela na setkání s voliči.

Podle úřadu bylo problematické, že Zemanovy proklamace nesly prvky kampaně a už ne čistě prezidentského projevu. Jak se v tom vyznat?

Prezident argumentoval, že tam vykonával svou funkci, ale hovořil tam i o tom, co bude dělat do budoucna. A i vzhledem k těm kulisám – konalo se to na náměstí – a charakteru setkání je to plná kampaň.

Ovšem na vládních výjezdech je patrné, že si funkcionáři dávají pozor, aby nepronášeli sliby do budoucna, aby neprezentovali program. Vyjadřují se třeba jen k tomu, co vláda v minulosti udělala.

To, že se to děje v době kampaně, je prostě pravda. Využívají toho, že jsou ve funkci, že mají přístup do médií. Ale není to kampaň toho stylu, jak jsme viděli v prezidentské kampani. V tomto ohledu to mají lépe rozlišené, byť je to pak pro lidi třeba matoucí.

Ale i opozice má širokou škálu možností, jak se dostat na hranu kampaně. Mají hejtmany, starosty. Podle Jana Hamáčka (ČSSD) by i poslanci a senátoři měli svou činnost zahrnovat do kampaně. Ale zrovna zákonodárci mají v popisu práce kontakt s voliči.

Podle zákona o volební kampani se za veřejné sdělení, agitaci v něčí prospěch, pokládá to, zač se obvykle poskytuje úplata. Za to, že se s někým setkáváte, se úplata neposkytuje. Když si ale zaberete veřejné prostranství, postavíte si tam pódium a ozvučíte ho, tak za to už se úplata poskytuje.

Důležitá je i forma, jak se to děje. Když politici chodí za lidmi na pivo, aniž by jim ho platili, chodí po městě a baví se s kolemjdoucími, tak to kampaň není. Ale ve chvíli, kdy jim rozdávají letáčky, nebo je na to pivo pozvou, to už ano.

Takže když starosta půjde 1. září otevřít novou školu, tak v tom žádný problém nevidíte?

Přesně tak. Problém by byl, kdyby tam začal rozdávat nějaké své podobizny, letáčky, nebo tam začne říkat, že taky kandiduje. V tom případě už překračuje hranici působení ve funkci a jedná se o kampaň.

A pokud třeba starosta otevírá nový bazén, je členem kandidujícího subjektu, ale sám nikam nekandiduje, tak je to v pořádku?

To, že je někdo členem subjektu, není samo o sobě agitace. Ale placku by na sobě mít neměl u takové příležitosti. Pokud politik vyjede na pracovní schůzku a pak stráví čas na náměstí na setkání s občany, tak ty náklady, které s tím souvisí, musí zaplatit strana, případně on sám, což je pak výdaj kandidáta. Pokud by je platil někdo jiný, tak to strana vykáže jako bezúplatné plnění, ale nesmí to být stát, město ani kraj.

Těmi výdaji může být zábor prostranství, nákup či nájem pódia, ozvučovací techniky, elektřiny, občerstvení.

Znamená to, že v období kampaně se prostě musí politici víc hlídat?

Ano, v době kampaně se na jejich působení zkrátka pohlíží jinak. Volební zákon vymezil časový úsek a v něm jsou prostě tyto věci regulovány a platí pro ně pravidla.

Jak to úřad stíhá mapovat, když oficiální kampaň začala začátkem ledna a politické činnosti už proběhla spousta?

Pokud se bavíme o inzerci, plakátech, billboardech, internetové, tištěné reklamě, tak to vše můžeme monitorovat pomocí externích služeb, které poskytují i české firmy. Data od nich kupujeme. Také sociální sítě kvůli regulacím už přistoupily na to, že veškerou politickou reklamu evidují a vykazují odděleně.

U těch ostatních věcí je to už obtížné a nezbývá než čerpat z médií, veřejného prostoru, případně z našeho monitoringu. Zkrátka usilujeme o to udělat si obrázek, zda to, co bylo vykázáno ve zprávě politického uskupení, odpovídá realitě.

V případě prezidentských voleb vám vadila i masivní billboardová reklama na knihu rozhovorů se Zemanem, kterou jste vyhodnotili jako součást kampaně. Samotná kniha nevadila?

U nás je svoboda podnikání. Vydávat knihy a propagovat je není problém. Ale velkou část billboardu s reklamou na knihu Miloše Zemana zabírala jeho fotografie, používaná v kampani, která byla vedena s jeho vědomím. Bylo zřejmé, že billboard je spíše zástěrkou pro jeho propagaci. I to je možné, ale zadavatel té inzerce se měl zaregistrovat jako třetí osoba a ty náklady vykázat.

Nebyla to jen tato kniha, těch případů bylo víc. Například jeden e-shop prodával předměty, které parodovaly Andreje Babiše. To je normální podnikání, ale ten pán taky vlastně zadal inzerci, kterou některé produkty propagoval. Po sociálních sítích pak běhala placená reklama.

To je taky v pořádku, ale motivem reklamy byla parodie Andreje Babiše, a to je ten moment, kdy se měl zaregistrovat, protože šířil sdělení v neprospěch kandidáta a platil za něj.

Buď měl reklamu udělat neu­trálně, nebo se měl registrovat. Registrace je bezplatná, rychlá a jde jen o to, aby veřejnost byla schopna rozkrýt, kdo za kampaní stojí.

Dnes je na pultech kniha rozhovorů se šéfem pirátů Ivanem Bartošem, kterou podle Pirátů není třeba započítávat do nákladů kampaně. Je to tak?

K aktuálním věcem není v mé pozici dobré se do médií vyjadřovat. Ale mohu zopakovat, že je to komerční produkt vydavatele, který s touto stranou údajně nemá nic společného. A pokud jde o formu propagace, tak tam je to příklad od příkladu a nevím zatím, jakou má podobu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků