V současné době je sice systematická výuka o ateismu do školní výuky zahrnuta v rámci jiných předmětů, ale spíše pouze jako téma prolínající se různými obory, podobně jako je tomu například u tématu klimatické změny či etika.

Podle článku v The Independent, jehož autory jsou učitelé z Londýnského Pedagogického institutu (Institute of Education in London), je chvályhodným cílem současného národního studijního plánu (kurikula), aby se žáci dozvěděli o velkých ideách a událostech, které se podílely na utváření dějin. Ovšem jedním z takovýchto významných jevů je také narůstající ztráta víry v posledních dvou stoletích, která je vyučována příliš zřídka. Tento typ výuky by měl podle nich být vyučován na druhém stupni, ale začít by se s ním mohlo již s dětmi okolo 9 – 10 let.

Nejde o indoktrinaci, ale o vedení ke kritickému postoji

Dle odborníků z Institute of Education in London není ve studijním plánu vyhrazené řádné místo pro systematickou výuku ateismu a agnosticismu, což považují za chybu. Předpokládají, že počáteční reakce na jejich návrhy zavést tato témata do výuky, budou mnohými zavrhovány z důvodu obav před tím, že by měly být děti „naočkovány nevírou“.

Podle odborníků ovšem nejde o to učinit z žáků nevěřící, ale spíše o to, pomoci jim porozumět a naučit se diskutovat o této významné intelektuální revoluci. Chtějí svými návrhy přispět k tomu, jak by měl vlastně globální obrázek obsahu školního vzdělání vypadat, přičemž porozumění ateismu, stejně jako náboženstvím, je toho nedílnou součástí.

„Mladí lidé by měli přemýšlet o tom, zda žijí v božím světě, nebo ve světě bez boha,“ píše se v článku. „To směřuje k probírání standardních argumentů pro a proti boží existenci a takových otázek, jako je pravděpodobnost života po smrti. Také by ale měli uvažovat o tom, zda mohou mít lidské životy nějaký smysl mimo náboženský rámec. A zda mohou lidé žít morálně kvalitní život nezávisle na náboženské víře.

Velmi důležité jsou také historické perspektivy, zejména vliv nenáboženských myšlenek na intelektuální a umělecký život v posledních 250 letech.“