Dvacetiletému studentovi University College London připadala loňská brigáda, kdy obsluhoval v běžné hospodě, přišla nudná. Proto byl při hledání letošní brigády nápaditější a odpověděl na inzerát společnosti Butlers2Go. Nyní si ho najímají klienti společnosti na různé akce, na kterých Pete obsluhuje oděn do motýlku a nepatrné zástěry.

Jestliže loni byl nespokojen s náplní své práce, která spočívala převážně v mytí nádobí, i s následnou odměnou, nyní si rozhodně nestěžuje. Se svým rozhodnutím je spokojený a lituje své vrstevníky, kteří si nedokáží najít zajímavou brigádu a musí pak, za skromný plat, vykonávat nějakou nudnou monotónní činnost. Vydělá si i více než 50 liber za večer (zhruba 1 500 Kč) a peníze utrácí za běžné životní výlohy, protože podle něj systém britských studentských půjček nefunguje tak dobře, jak si asi britská vláda myslí.

Najít letos v Británii brigádu není lehké

Práce Peta Edmundse ovšem není pro každého a obtíže s hledáním nějakého prázdninového „džobu“ jsou dobře známé studentům po celé Velké Británii. Důvodem je snaha zaměstnavatelů v době probíhající úvěrové krize snižovat náklady na pracovní síly a to se dotýká také pracovníků na dočasný úvazek, tedy i studentů. A studenti to pociťují na svých příjmech, které letní brigády vždy podstatným způsobem rozmnožily.

Taková je i situace Joshe Stolberga, britského studenta třetího ročníku historie na Notthingham University, který marně hledal brigádu téměř dva měsíce. Podle něj v předchozích letech nebyl problém nějakou práci najít. Stačilo se zaregistrovat u agentury, která práci zprostředkovává, a do dvou dnů mu nabídli vyhovující místo. Pracoval tak třeba v kavárně nebo jako administrativní posila v kanceláři.

Letos se mu však najít vhodnou brigádu nedaří, i když začal už v červnu a zaregistroval se u tří zprostředkovatelských agentur. Josh nakonec našel dočasnou práci a bude vkládat data do počítačové databáze, ale jak říká, doby, kdy zaměstnavatel přijal studenta na celé prázdniny, jsou pryč. Přitom se během roku zadlužil a není si jistý, zda bude schopen získat prostředky na to, aby se opět dostal z „červených do černých čísel“.

Takřka stejné zkušenosti má Judith Moss, studentka fyzioterapie na Manchester Metropolitan University. V minulých letech pracovala o prázdninách jako recepční nebo účetní a práci našla vždy snadno. Předpokládala, že to tak bude i letos, ale nebylo. Ve zprostředkovatelské agentuře jí sice řekli, že její životopis je velmi dobrý, ale práci jí nenašli. S přibývajícím časem ztrácí Judith podle svých slov naději, že práci najde, a její prázdniny jsou tím pádem dost napjaté.

Buďte vynalézavější, radí britský tisk

Britský tisk zoufalým studentům radí, že by měli být vynalézavější. Doporučuje procházet internetové stránky specializované na zprostředkování práce, kde je možné údajně najít brigády typu obsluha na hudebním festivalu či fotbalový trenér. Radí také studentům, aby zkusili oslovit své sousedy a nabídli jim například práci na PC nebo venčení psů.

Těm, kdo mají blízko k všeobecně rozšířeným aktivitám, jako je sport nebo umění, doporučuje využít těchto předností a nabídnout privátní lekce. Jako možnost se nabízí také doučování dětí. Britští studenti navíc mají jednu velkou výhodu – jejich mateřský jazyk je velmi žádaný a tak mohou buď učit angličtinu v zahraničí, nebo se ucházet o práci prakticky v jakémkoliv turistickém centru po světě.

I nekvalifikovaná brigáda o něčem vypovídá

Brigády, pokud se někomu podaří získat zkušenosti v oboru, kterému se chce věnovat i v budoucnu, mohou také vhodně vylepšit životopis, který bude budoucí absolvent předkládat potenciálnímu zaměstnavateli.

Záznamy typu „nahý číšník“ nebo „tanečnice“ sice důvěru v profesní schopnosti nezvýší, ale podle Mika Barnarda z agentury nabízející absolventů zprostředkování práce to ještě neznamená, že nezvyklou či nekvalifikovanou práci zaměstnavatelé ignorují.

Vždy to svědčí o vůli pracovat a naučit se něco nového, což nejsou zanedbatelná kritéria. Někteří zaměstnavatelé také mohou ocenit inovativnost a nezávislé myšlení, které se ve výběru letních brigád odráží.

A co v Česku?

Situace v České republice je v mnohém podobná, ačkoliv tuzemští zaměstnavatelé finanční krizi amerického úvěrového trhu nepociťují a tudíž zde nedochází k úsporným opatřením. Ale přístup k letním brigádám nemají všichni studenti stejný. Brigádu, někdy i zajímavou, je možné nejlépe sehnat v Praze, o něco se dá zavadit ještě ve větších městech, ale menší sídla a venkov moc příležitostí nenabízejí.

Řada studentů proto buď zůstává na privátech a do větších měst se stahují i studenti, kteří v nich mají přes prázdniny zajištěn nocleh. Stále více českých studentů také hledá práci v zahraničí, jejich možnosti však nejsou tak široké jako v případě britských vrstevníků.

Narazit na dobrou brigádu je však také otázka štěstí a ne každý pokus dopadne dobře. Velmi nepříjemnou zkušenost zažila sedmnáctiletá studentka gymnázia Diana, která si našla brigádu jako operátorka v jedné brněnské firmě nabízející služby svého call centra jiným společnostem. Na svou první pracovní zkušenost v životě asi jen tak nezapomene. Práce spočívala v obvolávání potenciálních zákazníků a nabídky služeb. Při nástupu zaměstnavatel slíbil brigádu na minimální dobu jednoho měsíce.

Po týdnu však zaměstnavatel nečekaně brigádu ukončil. Důvodem byla údajná neproduktivita, tedy nízký počet uzavřených objednávek.

„Firma nejprve zorganizovala rozsáhlou náborovou kampaň a přebytečných lidí se nakonec musela nějak zbavit,“ posteskla si gymnazistka, která, vzhledem k tomu, že bydlí v malém městě, do konce prázdnin už o brigádu nezavadí. Podobně jsou na tom i její spolužáci, kteří vesměs žádnou brigádu nenašli, nebo ji získali jen díky známostem či možnostem rodinných firem jejich rodičů.

Estonská inspirace

Nedostatek sezónních pracovních příležitostí pro studenty středních a vysokých škol přitom nezpůsobuje ztráty jen jim. V okamžiku, kdy by existovala funkční síť zprostředkování práce v prázdninových měsících, bylo by možné využít několika set tisíc pracovních sil.

Studenti by získali snadněji práci, výdělek i cenné zkušenosti a z jejich práce by mohl vzejít prospěch, a to nejen pro soukromé firmy. Podobným způsobem přemýšlejí například v Estonsku, kde samosprávné celky, v součinnosti s tamním ministerstvem školství, organizují pro studenty možnosti prázdninového pracovního uplatnění.

O tuto nabídku zprostředkovávanou mládežnickými centry je obrovský zájem a i když se nedostane na každého, spousta lidí brigádu získá. Kdo ne, snaží se získat brigádu v soukromém sektoru. Pravděpodobně to koresponduje s tradičním brzkým zapojením mladých Estonců do pracovního procesu, mnoho z nich si hledá svou první brigádu již na konci základní školy.