Co tedy vlastně dyslexie je? Podle obecného výkladu představuje vývojovou poruchou čtení, která se projevuje vypouštěním či zaměňováním slov a písmen. Počet dyslektiků se v populaci každé země liší případ od případu. Většinou však počet lidí s vážnější vývojovou poruchou čtení nepřesahuje 5 %, ve stejném počtu případů se pak dyslexie vyskytuje v méně patrné formě.

Dyslexie sice vystavuje žáky nepříjemným překážkám v cestě ke vstřebávání nových vědomostí, ale s pomocí učitele a rodičů mohou děti tyto bariéry překonat. Vývojové poruchy samy o sobě neznamenají omezení rozumových schopností člověka. Mezi dyslektiky bývají velice často nadaní a talentovaní lidé, kteří dosahují například velmi dobrých výsledků v testech IQ.

Výjimkou nejsou případy, kdy dyslektici dosáhli v profesní kariéře vrcholu ve svém oboru. Vývojovou poruchou čtení byl postižen například slavný státník Sir Winston Churchill nebo uznávaný vědec Albert Einstein. Z žijících osobností můžeme jmenovat multimilardáře a zakladatele Microsoftu Billa Gatese nebo herce Toma Cruise.

Důležitý je individuální přístup

K tomu, aby si žáci s vývojovou poruchou čtení našli cestu ke kvalitnímu vzdělání a profesní kariéře, potřebují individuální přístup ve škole již od samotného počátku. V prostředí našeho školství lze však bohužel nalézt množství případů, kdy učitelé a vedení školy nevycházejí dětem s vývojovými poruchami vstříc, ba naopak. Žáci s dyslexií vyžadují individuální přístup nejen při výuce, ale například i u přijímacích zkoušek na střední školy. Navzdory řadě vyhlášek MŠMT však bývá ochota pedagogů v tomto ohledu v nemalém procentu případů mizivá.

Inspiraci lze hledat v zahraničí. Ve Velké Británii mohou například děti s diagnózou dyslektické poruchy získat při psaní testu, jenž je součástí národních zkoušek, čtvrtinu času na vypracování navíc. V hodinách výuky se pak dbá na to, aby dyslektici více využívali mluveného než psaného projevu.