Nejlepší český Lakomec se narodil před 60 lety

Už v dětství byl předurčen k povolání herce, když se narodil do umělecké rodiny herečce Jarmile Horské a skladateli, dirigentu, režisérovi a herci Mirku Čechu-Rösnerovi. Největší podíl na Borisově zájmu o divadlo měla však babička, operní pěvkyně. Málem se ale z mladého a nadějného Rösnera stal doktor, když po ukončení střední školy uvažoval o studiu medicíny. Naštěstí ho ale osud zavál na DAMU, obor činoherní herectví, kde absolvoval v roce 1973.

Ihned po škole získal angažmá v libereckém divadle F. X. Šaldy, kde působil až do roku 1978. Proslul zde svými rolemi Tuláka ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu a německého lyrika Hölderlina ve stejnojmenné hře. Už roku 1974 dostal první ocenění v podobě ceny Českého literárního fondu za roli Sípavého v Optimistické tragédii v podání režiséra Miloše Horanského.

Poté jeho kariéra mohla už jen stoupat k výšinám, když se za prací přestěhoval do Prahy v roce 1978 a nastoupil do Městských divadel pražských, i když původně mířil do Budějovic. Tady zaujal především ve hrách Amadeus, Maškaráda, Krvavá svatba, Sen noci svatojánské nebo Přelet nad kukaččím hnízdem.

Za svou domovskou scénu mohl ale Boris Rösner považovat Národní divadlo, kde strávil téměř dvacet let až do své smrti. Zahrál si tu na sedmdesát pět rolí. Mezi ty nejznámější patří vojevůdce Albrecht z Valdštejna ve hře Bloudění, ďábel Mefistofeles ve Faustovi, Harpagon v Lakomci, za kterého získal celkem tři významná česká ocenění včetně Thálie, nebo de Guiche v Cyranu z Bergeracu.

V Národním divadle si v Cyranovi zahrál „pouze“ de Guichea, zároveň však v této hře hostoval v Divadle na Palmovce a právě zde ztvárnil už jeho legendární roli Cyrana. Z Národního ho však ředitel nechtěl pustit, a tak na něj role Cyrana rok čekala na Palmovce. Jak sám v jednom ze svých mnohých rozhovorů Rösner přiznal: „Tak jsem to pak nastudoval. To víte, že natruc. Natruc. .... Ale teď jsem rád, že to tak je. Protože já rád hraju de Guichea v tom Národním a o to víc rád hraju samozřejmě Cyrana na Palmovce.“

Boris Rösner ale nebyl pouze divadelním hercem, účastnil se i filmové produkce, kde právě kvůli svému vzhledu hrával převážně záporné postavy. Jako prince byste ho ve filmech hledali těžko. Zaujal především rolemi v Chobotnicích z druhého patra nebo v Černých baronech.

Věnoval se i dabingu. Svůj hlas propůjčil například Sauronovi z Pána prstenů, lučnímu koníkovi Hopovi z animovaného seriálu Včelka Mája nebo Grinchovi ze stejnojmenného amerického filmu. Že umí hrát i hlasem dokazuje Cena Františka Filipovského, kterou získal v roce 1997 za nejlepší dabing otce ve filmu Na východ od ráje. A roku 2004 zvítězil v anketě o nejoblíbenějšího rozhlasového herce, získal cenu Neviditelný herec.

Energický herec Rösner byl i vysokoškolským pedagogem. Od roku 1989 byl odborným asistentem na DAMU, kde mezi jeho žáky patřila i dnes známá herečka Vanda Hybnerová. Ta po převzetí ceny Thálie za inscenování role v Důkazu děkovala právě svému učiteli za to, „že jí v tom řemesle tak pěkně vyučil.“

Boris Rösner dokázal strhnout diváky, fascinovat je, omámit. Vášnivě miloval svou práci, věřil v ní a vážil si jí, a jako jeden z mála českých herců je slavný právě díky svému divadelnímu umění, nepotřeboval mediální podporu, aby se stal celebritou.

31. května 2006 tento charismatický herec podlehl ve věku pětapadesáti let rakovině plic v kladenské nemocnici, byl obklopen svými nejbližšími a hereckými kolegy, kteří ho milují a obdivují dodnes.

28. října 2006 byl oceněn i prezidentem Václavem Klausem, když obdržel státní vyznamenání in memoriam za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Dnes by Borisi Rösnerovi bylo 60 let. Zavzpomínejme proto na shrbeného Harpagona, groteskního Puka nebo romantického Cyrana a uctěme tak památku významného českého herce, režiséra a pedagoga 20. století.