Podle tohoto systému se vše točilo kolem amerického dolaru. Od něj se pevným kurzem odvozovaly všechny ostatní měny. Američané měli zároveň povinnost měnit dolary na požádání ostatních zemí za zlato a to v přesně daném poměru: 35 dolarů za 1 trojskou unci zlata (asi 31,1 gramů drahého kovu). Dolar se tak stal hlavní rezervní měnou, která byla pevně podepřena zlatým pokladem a díky tomu dávala lidem po celém světě důvěru v hodnotu peněz.

Kupříkladu v roce 1948 tak byl kurz dolaru k německé marce 1:3,33, kurz dolaru k libře 1:0,25, k francouzskému franku 1:263,52 a k italské liře 1:575. Jednotlivé státy díky tomu měly jistotu, že za určitý obnos své měny dostanou určitý pevně daný obnos dolarů a ty mohou vyměnit za pevně dané množství zlata.

 

Už žádná další hyperinflace

Důvodem pro tuto dohodu, kterou na konferenci v Bretton Woods v USA podepsalo 44 zemí světa včetně Československa, byla snaha předejít poválečné hyperinflaci, jež hrozila ve finančně vyčerpaných evropských zemích. Neblahým mementem byla situace, která nastala v některých zemích po první světové válce. Například v Německu dosáhla v roce 1923 inflace neuvěřitelných 32 400 %. Veškerá hotovost všech Němců tak během několika dní naprosto ztratila jakoukoli hodnotu a ze všech byli žebráci. To mělo zřejmě za následek nárůst podpory extrémistických stran a vytvořilo podhoubí pro vznik nacismu.

Nad systémem měl dohlížet nově vzniklý Mezinárodní měnový fond a současně vznikla i Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj – dnešní Světová banka. Díky všem těmto institucím došlo ke stabilizaci poválečného měnového systému a státy se vyhnuly velkým měnovým potížím.

Nedostatky systému

Brettonwoodského systému se však na druhou stranu nezúčastnil Sovětský svaz a pod tlakem od něj musely brzy odstoupit i ostatní státy východního bloku. Spolu s odmítnutím Marshallova plánu to byla jedna z hlavních předzvěstí nadcházející studené války.

Systém měl však i řadu dalších stinných stránek. Pevné kurzy, ačkoli prošly v průběhu let několika korekcemi, nemohly kopírovat skutečný ekonomický vývoj v jednotlivých zemích. Kvůli tomu byly některé měny nadhodnocené a jiné podhodnocené. USA navíc díky svému ekonomickému úspěchu v 50. letech „vyvezly“ do světa více dolarů, než kolik jich byly schopné pokrýt zlatem. V 60. letech pak mnoho zemí měnilo dolary za zlato a z USA tak zásoby cenného kovu rychle mizely. To se rozhodně nelíbilo americké vládě a vše nakonec vyvrcholilo tím, že se Spojené státy v roce 1971 rozhodly toto „zlaté okno“ uzavřít a systém zrušit.

 

Zrod plovoucích kurzů

Od tohoto okamžiku panuje systém volně směnitelných měn, který nesvazují žádná mezinárodní psaná pravidla ani dohody. Kurz jednotlivých měn se tvoří pouze poptávkou a nabídkou na trhu. Žádná současná světová měna není již směnitelná přímo za zlato. Dalo by se tak s trochou nadsázky říci, že hodnota peněz je dnes daná jen tím, že v ně všichni věří a považují jinak bezcenné papírky za cosi cenného.