Německý plán je prostý. Sovětský svaz má být rozdrcen v několika týdnech. Tři hlavní směry útoků směřují k Leningradu, na hlavní město Moskvu a do nitra Ukrajiny. Úder musí být proveden rychle.

Hitler začal svůj útok na SSSR plánovat v roce 1940. Francie byla poražena a Angličané izolováni na svých ostrovech. Ponorková válka zuřila v chladných vodách Atlantiku a na nebi sváděly německé a britské letouny bitvu o Británii. Tu ale Německo prohrálo a Hitler zatoužil po odvetě, v jeho hlavě uzrál plán na napadení SSSR.

Fakt, že mezi oběma zeměmi platí pakt o neútočení podepsaný v Moskvě roku 1939, Hitler v potaz nebere a vzniká plán operace Barbarossa.

 Komplikace na Balkáně

Operace dostává jméno podle německého císaře a římského krále Fridricha I. Barbarossy, který se mimo jiné zúčastnil i křížové výpravy. Proto útok dostává nádech křížového tažení proti komunismu.

V průběhu zimy 1940-1941 nabývá plán konkrétnější podoby a útok má začít v prvních pěkných dnech roku 1941.

Časovému plánu ale Německo nedostojí, Hitler je nucen zaměřit svou pozornost na válku na Balkáně. Italští spojenci napadli Řecko, ale byli odraženi a zahnáni zpět do Albánie. Hitler proto přispěchal Italům na pomoc a během jara 1941 obsadil Jugoslávii a Řecko. Zbylé balkánské státy Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko se k Hitlerovi přidaly dobrovolně.

Německé vojsko během operace Barbarossa

Německé vojsko během operace Barbarossa

FOTO: fotobanka Profimedia

Rusové dostávali v průběhu roku 1941 z různých zdrojů zprávy o plánovaném útoku Němců, ale byli ukonejšeni Stalinovým názorem, že Němci v roce 1941 už zaútočit nestihnou. Stalin se však mýlil a náhlý německý útok byl pro SSSR naprostým překvapením.

Operace Barbarossa zahájena

Německá útočící vojska byla rozdělena na tři skupiny armád, každá s přesně stanoveným cílem. Skupina armád Sever pod velením maršála Leeba měla za cíl Leningrad, skupina armád Střed v čele s Fedorem von Bockem Moskvu a skupina armád Jih s von Runstedtem ukrajinský Kyjev.

Ve 3:30 německý útok začal. Ruská obrana byla prolomena a zbytek obránců hranic byl izolován do menších skupinek. Postup byl velmi rychlý a sovětská vojska se hroutila pod útokem německých tanků a motorizované pěchoty. Zbylá ohniska odporu byla likvidována koňmo nebo pěšky se přesunujícími útvary.

Německé tanky v bitvě u Leningradu

Německé tanky při obléhání Leningradu

FOTO: fotobanka Profimedia

Nečekaný nepřítel

Zdálo se, že Hitlerovy armády nemůže nic zastavit. Němci se rychle zmocnili dalších sovětských měst hluboko ve vnitrozemí. Padl Minsk, Tallinn, Vyborg, Smolensk a jiná města daleko od původních hranic. Také Leningrad byl na dlouhých 900 dnů zcela obklíčen. Na frontu byly posílány právě vytvořené divize dobrovolníků, které byly brzy rozdrceny. Němci neustále prolamovali v linii díry, které se Sověti zoufale pokoušeli ucpat novými formacemi.

Postup Němců se ale zastavil několik kilometrů od Moskvy. Na vině bylo všudypřítomné bláto, na které nebyli němečtí vojáci připraveni a Stalinův příkaz bránit Moskvu za každou cenu. Po blátu navíc přišly na řadu mrazy, které dosahovaly až 40 stupňů pod nulou. Rusové, kteří byli na zimu zvyklí, měli nyní výhodu, kterou využili. Sovětský svaz Němce u Moskvy odrazil, zkonsolidoval se a začal chystat protiútok.

Operací Barbarossa válka na východní frontě neskončila, ale začala. Stalo se tak přesně před 70 lety.