Národní muzeum bylo založeno jako Vlastenecké muzeum roku 1818. Sbírky byly shromažďovány zpočátku v minoritském klášteře sv. Jakuba na Starém Městě a u soukromých osob. Prvním oficiálním sídlem muzea byl od roku 1819 Šternberský palác na Hradčanech.

Už roku 1840 nakreslil František Palacký návrh na muzejní budovu, která by se stala hlavním sídlem české kultury a vědy. Pojmenována mělo být po císaři Františku I. Budova nebyla určena pouze pro účely muzea. Sídlo zde měly mít i výtvarná akademie a konzervatoř. Nakonec z tohoto projektu ale nic nebylo, vznikl pouze pomník císaře.

Roku 1846 se sbírky muzea přestěhovaly do paláce v ulici Na Příkopě, který byl zakoupen právě pro muzejní účely. Budova však neoplývala velkými prostory, sbírky stále narůstaly, začaly proto vznikat první představy o nové budově určené pouze muzejním sbírkám. 10. května 1864 zasedl český sněm, který se usnesl na tom, že zemský výbor má vypracovat návrhy na novostavbu muzea.

Základní kámen

Už o rok později zemský výbor vypracoval návrh a zažádal o pozemky na Karlově náměstí. Jednalo se o 1200 metrů čtverečních poblíž Novoměstské radnice. Tento plán se však nelíbil radním, jednání proto pokračovala. Konečně přišel rok 1876 a návrh Františka Ladislava Riegra. Teprve díky jeho projektu radní odsouhlasili plány a darovali pro stavbu nové muzejní budovy velmi cenný pozemek na horním konci Václavského náměstí o celkové ploše 13 598 metrů čtverečních.

Pozemek a návrh na prostory byly připraveny. 15. listopadu roku 1883 byl vypsán veřejný konkurz na architekta. K účasti na soutěži bylo vyzváno i šest českých architektů – Antonín Viktor Barvitius, Antonín Baum, Hanuš Koch, Josef Schultz, Antonín Wiehl a Achill Wolf. Celkem bylo přihlášeno 27 návrhů na novou budovu, která měla zdobit centrum Prahy. Vítěz ale mohl být pouze jeden a byl jím domácí zástupce Josef Schultz s návrhem nazvaným Pro patria.

Budova po dokončení v březnu roku 1891

FOTO: Národní muzeum

Schultz byl jmenován vedoucím stavby a měl za úkol budovu dokončit do čtyř let, honorář byl štědrý. Měl dostat tři procenta z celkových nákladů na stavbu, která byla financována českým sněmem.

27. června 1885 bylo vydáno povolení ke stavbě. Už roku 1888 se dokončila stavba hlavní kopule a bylo osázeno hlavní schodiště. Tento rok měly být práce ukončeny, bohužel nepřálo počasí, začalo se alespoň s přípravou vnitřního zařízení, na které bylo vyhrazeno 300 tisíc zlatých.

Slavnostní otevření 

Už 4. května 1891 se začalo se stěhováním sbírek do nové budovy muzea. Zemský sněm se roku 1890 usnesl na tom, že levé přízemní křídlo bude dočasně propůjčeno České akademii pro vědy, slovesnost a umění, která uspořádala zahajovací slavnost 18. května roku 1891. Tento den současně proběhlo slavnostním zpřístupněním nové budovy Muzea Království českého.

Úprava vnitřních prostor trvala až do roku 1901. V 90. letech 19. století se ještě rozhodovalo o umístění jezdecké sochy sv. Václava, která nakonec skončila samostatně na Václavské náměstí, uvažovalo se ale o usazení na muzejní rampu.

Už roku 1904 vyslovil muzejní jednatel profesor Alfréd Slavík obavy, že vývoj muzea spěje k tomu, že bude mít nedostatek místností k narůstajícímu počtu sbírek. Bylo vypracováno několik návrhů na rozšíření budovy, žádný ale nebyl schválen. Roku 1924 tajemník muzejní společnosti doktor Theodorik Saturník uvedl, že budou třeba nové budovy a v té nynější nezůstane jediný volný prostor.

Oddělení primátů Přírodovědeckého muzea v Praze

FOTO: fotobanka Profimedia

Hlavní budova Národního muzea ustála druhou světovou válku. Čím ale stavba stále trpí je vybudování v roce 1978 magistrály z obou jejích stran. Paradoxní je, že tato dálnice byla uvedena do provozu slavností konanou právě v Národním muzeu nad Václavským náměstím. Budova, která byla právě součástí náměstí, byla od něj odříznuta a začala tak trpět nadměrným hlukem a vibracemi.

Národní muzeum oslaví své výročí rekonstrukcí. Na pět let bude ozdoba Václavského náměstí uzavřena a už nikdy nebude vypadat tak, jak ji známe.Ve středu mají návštěvníci jedinečnou šanci poznat muzeum i trochu jinak. Vrací se do doby přelomu 19. a 20. století a chystá přednášky.