Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. James Cook, známý mořeplavec, objevitel a výzkumník, při svých cestách narazil na Austrálii. Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay dosáhly s úspěchem vrcholu nejvyšší hory světa. Co mají tito lidé společného, krom toho, že něco objevili a někde byli jako první? Nikdy nebyli sami. Vedli výpravu za určitým cílem, jejich jméno je spjato s historií daného místa, ale vždy jim někdo pomáhal. Loď musel někdo řídit a horolezci lezli spolu jako kamarádi. Naomi Uemura byl jiný.

Velký sólista

Když se před sedmdesáti lety narodil malý japonský klučina Naomi, nikdo netušil, co bude jeho vášní a koníčkem, co mu rozpoutá krev v žilách. Teprve na vysoké škole se začal zajímat o horolezectví, chtěl si tak zvýšit sebevědomí. Dnes bezpochyby můžeme říct, že to pomohlo. Už ve dvaceti letech se zúčastnil první japonské expedice, která chtěla dosáhnout vrcholu nejvyšší hory světa Mt. Everestu.

Naomi dokonce několik výprav sám vedl, stal tak známý především ve své rodné zemi, v Japonsku. Ve světě se stalo jeho jméno slavným ale díky sólovým akcím, kterých se nebál. Sám vyšplhal na Kilimandžáro, Aconcagua, Mount Blanc a Matterhorn. Sám pěšky absolvoval cestu kolem Japonska, sám uskutečnil nebezpečnou výpravu, pouze se psím spřežením z Grónska přes Severní ledový oceán až na Aljašku, cesta mu trvala neuvěřitelných 313 dní.

To ale Naomimu nestačilo, měl vyšší cíle. Toužil dosáhnout vrcholu nejvyššího, Severního pólu. Roku 1978 se Uemura rozhodl tuto nebezpečnou výpravu podniknout, jak jinak, než zase sám, pouze v doprovodu svých věrných chlupatých přátel. Už jenom tím, že se Japonec odhodlal vyrazit na sever, bylo šílenstvím. Nikdo o dobytí Severního pólu bez pořádné expedice a v doprovodu znalých lidí ani neuvažoval. Do té doby byl několikrát dosažen, ale vždy to byla znalá a zkušená výprava složená z několika dobrodruhů.

Antarktida nebo Amazonie? Ne, Aljaška!

Naomi 6. března 1978 vyrazil. Saně si vyrobil sám podle grónského vzoru, čtyři a půl metru dlouhé. Zapřaženo měl sedmnáct psů po eskymáckém způsobu. Teplota klesla k mínus 45 stupňům Celsia. Čekala ho cesta dlouhá přes 800 kilometrů. Nástrah jako sněhových bouří, trhlin v ledu, mrazivého větru nebo ledních medvědů se nebál. Ani 15 metrů široká otevřená vodní plocha, ani rodící fena, ani bílá hladová chlupatá obluda nemohla Uemura zastavit. Voda zamrzla, štěňata odrodil, zásoby se dovezly nové. Severního pólu dosáhl 29. dubna 1978.

Po třech dnech strávených na nejsevernějším místě na Zemi Naomiho vyzvedlo letadlo a letěl domů. Horolezec však neměl dost a podnikl další šílené cesty. Jednou z nich bylo i absolvování jihoamerického veletoku na voru. Kdekdo by řekl, že ho řeka Amazonka pohltí a už nepustí. Nebyla to ale zabijácká řeka, která ho porazila, byla to nejvyšší hora Severní Ameriky Mount McKinley. Aljašská hora Naomiho nechala vystoupat až na vrchol, při sestupu ho už ale nenechala na pokoji.

Osudným mu bylo jeho urputné rozhodnutí vyšplhat, co nejrychleji. Nesl si tedy malé množství zásob a šel bez stanu s tím, že nocovat bude ve sněhových jeskyních. Dolů už ale nikdy nedošel. Třiačtyřicetiletý dobrodruh zemřel tak, jak si sám přál nejvíce, při dosažení vrcholu. O pár let později jiná expedice našla na vrcholu aljašské hory japonskou vlajku. Potvrdilo se tak, že Naomi Uemura byl - jak jinak - první sólový horolezec na Mount McKinley.