Výuka cizího jazyka odchodem ze třídy nekončí

Obecné rady společně s konkrétními příklady, jak se učit jazyk a získat co nejvíce ze svého kurzu, představují Novinky ve spolupráci s Danou Štefkovou a Monikou Hrdinovou, metodičkami Jazykové školy The Cambridge Centre.

Studium jazyků má pozitivní vliv na život. Rozšiřuje uplatnění na trhu práce i v dalších oblastech života, tím pádem i zvyšuje sebevědomí. Má dokonce zřejmě i příznivý vliv na lidské zdraví: průzkumy ukazují, že studium i znalost cizího jazyka kupříkladu oddalují stárnutí mozku a nástup nemocí typu Alzheimer až o pět let.

Dana Štefková používá angličtinu denně nejen v práci, ale i doma. S manželem si vyhledávají odborné články a výzkumy, účastní se seminářů s mezinárodními odborníky, dívají se na filmy a seriály v původním znění, objednávají si dovolenou i nákupy na mezinárodních serverech, sledují zprávy světových agentur nebo čtou nově vydané knihy v originále.

„Nic z toho by bez angličtiny nebylo možné a náš přístup k informacím by byl mnohem omezenější,“ řekla Novinkám.

Kdo se chce učit jazyk, může se mu hodit několik praktických doporučení.

Nejdříve by si měl student rozmyslet, kolik času a peněz chce do studia investovat, čeho potřebuje dosáhnout a jak rychle. Jestli se např. chce připravit na mezinárodní zkoušku, jestli potřebuje cizí jazyk v práci a na co, nebo jestli ho využívá pouze soukromě a jak často.

Podle toho si může vybrat vhodnou školu či lektora. Je nezbytné nechat si poradit, nakolik jsou představy reálné a jakým způsobem bude nejlepší ke studiu přistoupit.

Při výběru by zájemce rozhodně měly povzbudit pozitivní reference od jiných studentů a dlouhodobé úspěšné fungování na trhu.

K dalším výhodám patří prokazatelně kvalifikovaní lektoři, schopnost reagovat na zpětnou vazbu od studentů a hlavně jednotná a jasně vymezená metodika, která napoví, jakým způsobem bude kurz veden.

Kvalitní školy nabízejí provedení analýzy studentových požadavků před zařazením do kurzu, tj. validní zjištění jeho vstupní úrovně znalostí, zohlednění věku a hlavních cílů, které ve výuce má.

Toto jsou základní faktory, které je třeba ze strany školy vzít v úvahu, než sestaví funkční skupinu studentů tak, aby mohl kurz dlouhodobě fungovat a byl přínosný.

Naopak velmi nízká cena by měla potenciální studenty spíše varovat. Obvykle totiž znamená využívání levnějších, tedy méně kvalifikovaných nebo zkušených lektorů.

S tím souvisí i nedostatečné či mylné poradenství, diagnostika potřeb a vstupní jazykové úrovně studentů, neschopnost nebo nezájem reagovat na jejich požadavky či připomínky. Rovněž chybí jasně čitelná metodika a studijní plány.

„Pokud škola toto neposkytuje, vše pak záleží na tom, jakého lektora vyfasujete, tudíž vlastně kupujete zajíce v pytli a nemáte se o co opřít v případě, že se způsobem vedení kurzu nesouhlasíte. Jinými slovy, koupíte si kurz s nulovou garancí jakéhokoli tempa, metodiky či obsahu a nemáte jak vymáhat splnění nebo zohlednění svých potřeb,“ vysvětluje Dana Štefková.

Pokud student investuje velmi mnoho času do intenzivního kurzu, lze se naučit jazyk i bez domácí přípravy.

Ovšem samostudium je jednoznačně efektivní způsob, jak se naučit jazyk rychleji. Nejvíce pomáhá pravidelný kontakt s cílovým cizím jazykem, a to v jakékoli podobě – konverzace, četba, sledování filmů, poslech rádia, internet atd.

Za normálních okolností je ale samostudium velmi žádoucí součástí studia. Je důležité, aby studenty bavilo a bylo pro ně přínosné. Aby úkoly byly smysluplné a posouvaly výuku dál.

V každém studiu je třeba respektovat tzv. paměťové cykly - nové dovednosti je dobré v určitých intervalech opakovat, aby se snáze zafixovaly do dlouhodobé paměti. Proto nemůže stačit výuka jednou týdně ve večerním kurzu.

Jak dodává Dana Štefková, v prvé řadě je nutné vyjít z toho, co bylo konkrétnímu člověku dáno do vínku. Univerzálně platná je nutnost pravidelného samostudia a kontaktu s cílovým jazykem.

Někomu navíc bude vyhovovat mít vše přehledně v tabulkách, znát definice, vzorce a pravidla, a pak podle nich dosazovat a tvořit věty. Pro jiného bude takový postup zcela neefektivní a bude lépe fungovat, když s ním lektor konverzuje a student si bude dané vzorce a pravidla vytvářet v mozku sám.

Dále záleží, jaký typ paměti kdo má (například vizuální nebo sluchovou), jaká je životní zkušenost daného jedince, znalost jiných jazyků, intenzita kontaktu s vyučovaným jazykem, jakým způsobem a jak rychle si věci ukládá do dlouhodobé paměti atd.

Faktorů, které rozhodují a do učebního procesu vstupují, je opravdu hodně. Na toto téma samozřejmě probíhají neustálé rozsáhlé výzkumy, které následně ovlivňují tvorbu učebních materiálů tak, aby výuka a samostudium byly co nejefektivnější.