Na Arktidu si Česko ještě pěkně počká, rozhodli Rusové

Rusko, jeden ze členů rady, doporučilo českou žádost odložit. Podle zdrojů z českých diplomatických kruhů tím překvapilo, neboť po prudkém zhoršení vztahů mezi Prahou a Moskvou se čekalo rovnou ruské veto.

Ještě počátkem roku panoval v této záležitosti v Černínském paláci optimismus. Po sérii jednání se členy Arktické rady (Dánsko, Finsko, Island, Kanada, Norsko, Rusko, Švédsko, USA) nabyla česká diplomacie dojmu, že schválení její žádosti nestojí v cestě žádná překážka. Asi by tomu tak bylo, kdyby nedošlo k česko-ruské roztržce.

Arktická rada je seskupení států, jejichž území do Arktidy zasahuje. Doposud se o ní mluvilo jako o poměrně harmonickém spolku, jehož členové se mezi sebou nepřetlačují, ale táhnou víceméně za jeden provaz ke společnému cíli. Tím je rozvíjení a koordinace vědecké spolupráce a zejména společné úsilí o zpomalení klimatických změn.

V poslední době se situace v Arktické radě mění. Postupné mizení ledové pokrývky vede ke zpřístupnění tušených nebo již zmapovaných ložisek niklu, mědi, uhlí, zlata, uranu, wolframu a diamantů, zemního plynu a ropy. Tání ledovců kromě toho slibuje celoročně využitelné nové námořní trasy. Hospodářské zájmy se dostávají před ty vědecké. Začíná se diskutovat o územních nárocích, o právu na těžbu nerostů a už se vynořily i problémy vojenskostrategického charakteru, které často chodí ruku v ruce s těmi hospodářskými.

Česko nemá ambice vyslat do Arktidy vrtné soupravy ani korečkové bagry, ale jeho zájem o účast v práci Arktické rady plyne především z oněch původních vědeckých činností, které se tam provádějí a jichž se naše země účastní již od šedesátých let.

Od roku 2015 má ČR na Špicberkách svou terénní stanici a výzkumnou loď. Na vědeckých projektech se v posledních letech podílejí zejména vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a brněnské Masarykovy univerzity.

Desítky let jsou čeští vědci velmi aktivní nejen v bezprostředním výzkumu přímo v Arktidě, ale působí i v poradních orgánech řady institucí, které se polárnímu výzkumu věnují.

Status pozorovatele při radě je velice prestižní mezinárodní pozice, jíž se dosud dostalo pouze třinácti zemím, mezi nimi např. Číně, Indii a z evropských států mj. Německu, Británii, Francii, Itálii nebo Španělsku. Z regionu střední Evropy status získalo pouze Polsko.

Výsledky květnového jednání v Reykjavíku perspektivu účasti ČR ve skupině pozorovatelů oddálily přinejmenším o dva roky. Tak často se koná ministerská konference, která má jako jediná pravomoc počet pozorovatelských zemí rozšířit.