Článek
„Zaměřili jsme se na lokalitu Ak-Jar v podhůří Pamíru, kterou procházela jedna z hlavních větví starověké a středověké dálkové euroasijské hedvábné stezky,“ sdělil Pavel Vařeka, vedoucí katedry archeologie z Filozofické fakulty ZČU.
Stepní krajina v okolí vesnice Ak-Jar. Na horizontu vidíme pohoří Ťan-šan.
„V místě, kde cesta opouští úrodné Ferganské údolí a vstupuje do Alajských hor, jsme v nadmořské výšce 1300 metrů nalezli sedm sídlištních pahorků. Vznikly dlouhodobým ukládáním kulturních vrstev. Dosahují výšky několika metrů a ukazují, že zde lidé sídlili od 1. tis. př. n. l. až po středověk a novověk,“ uvedl.
Usedlíci vs. nomádi
Výzkum sídlištních pahorků, takzvaných tepe či tellů, přináší archeologům svědectví o životě na hedvábné stezce v době jejího největšího rozmachu.
„Nalezené artefakty dokládají prolínání vlivů kočovníků a kultur spojených se zemědělstvím,“ vysvětlil Vařeka.
Archeologové našli u Řípu další hroby z pozdní doby kamenné
Svrchní vrstvy, pocházející z prahu středověku, svědčí o vypálených obydlích a zřejmém zániku tehdejších osad.
Jeden ze sídlištních pahorků
„Ve středověku a novověku nahradili usedlou populaci nomádi. V létě pásli dobytek v Alajských horách, na zimu sestupovali se svými stády do podhůří a zkoumanou lokalitu využívali jako zimoviště. Na troskách starších sídel s hliněnou architekturou si budovali jednoduché přenosné příbytky – jurty,“ konstatoval Vařeka a doplnil:
„Za válek na konci 19. století, kdy byl jižní Kyrgyzstán připojen k ruskému impériu, kočovníci přestali zimoviště využívat a před carskou armádou uprchli do hor. V dobách Sovětského svazu pak bylo nomádské obyvatelstvo nuceně usídlováno v nově budovaných kolchozních vesnicích, k nimž se řadí i dnešní Ak-Jar.“
Sonda odkrývající svrchní vrstvy osídlení
Na výzkumu, který bude pokračovat v květnu příštího roku, se rovněž podíleli přírodovědci z Akademie věd ČR nebo historici i etnografové z kyrgyzské Ošské státní univerzity. Stejně tak studenti z obou zainteresovaných vysokých škol.
Další sídlištní pahorek
