Když v roce 1832 přírodovědec Charles Darwin pozoroval, jak stovky drobných pavouků visících na hedvábných vláknech pluly vzduchem vstříc jeho lodi, lámal si hlavu nad tím, jak se vůbec členovci dokázali vznést. Odpověď na tuto otázku však nikdy nenašel.

Podařilo se to až vědcům z Bristolu. Při sérii experimentů s využitím Faradayových klecí prokázali, že pavouci dokážou létat díky elektrickým polím.

Pavouci létají s pomocí vláken

Když se pavouk chce vznést, obvykle vyleze na špičku nějaké rostliny, chvilku po ní přešlapuje, namíří břicho k nebi a vystřelí až metr dlouhé vlákno. Některé druhy dokážou najednou uvolnit vláken hned několik, které se pak rozprostřou jako vějíř. Během chvíle se pak pavouk vznáší ve vzduchu.

Jak získali vědci pro svou studii dostatek pavouků? Erica Morleyová, která se v Bristolu zabývá senzorickou biofyzikou, šla na nedaleké pole a nastražila na něm pasti v podobě tyčí s převrácenými lahvemi na konci. V laboratoři potom zvířata přesunula jednoho po druhém do polykarbonátové krabice, která zároveň sloužila jako Faradayova klec, takže byli izolováni od atmosférického elektrického pole.

„Surfování“ na elektrických polích

Morleyová box uspořádala tak, aby v něm mohla vytvořit různé druhy elektrických polí, které se běžně vyskytují v přírodě. Za slunečného dne je elektrický potenciál atmosféry zhruba 120 voltů na metr, ale když se začnou stahovat bouřková mračna, může být napětí i několikanásobně vyšší.

Když bylo elektrické pole vypnuté, pavouci nikam nelétali. Když ale Morleyová pole zapnula, začali se pavouci vznášet. Pak bylo možné ovlivňovat jejich výšku. „Když vyletí, je možné vypnout elektrické pole a sledovat, jak klesají, a když pole zase zapnete, vidíte, jak stoupají,“ popsala Erica Morleyová Guardianu.