Cornu patří k pozapomenutým pionýrům letectví z počátku 20. století. Na rozdíl od většiny, která se tehdy soustředila na letadla s pevnými křídly, Cornu se zaměřil na koncept vrtulníků s motoricky poháněným rotorem, jaký popsal už Leonardo da Vinci.

Nejprve sestavil model bez posádky, který vážil 13 kilogramů a dva rotory poháněl dvoukoňový motor Buchet. Zaujal na výročním zemědělském veletrhu v normandském městě Lisieux, kde se veřejnosti představil 4. října 1906. Cornu získal podporu města a 12 000 lidí se složilo na výrobu stroje, který unese člověka.

S vrtulníkem poháněným motorem Antoinette o výkonu 24 koní, za jehož řízení konstruktér sám usedl, vzlétl 13. listopadu 1907. Vznesl se s ním do výšky třicet centimetrů, ve které stroj vydržel dvacet sekund. Podařilo se mu předběhnout Louise Charlese Bregueta, který se sice se svým vrtulníkem se čtyřmi rotory vznesl už 29. září, jenomže stroj byl připoutaný a drželi ho čtyři lidé. Cornu tedy dostal výroční Archdeaconovu cenu, i když ne tu hlavní ve výši 50 000 franků za ulétnutý kilometr na uzavřené trati.

Vrtulník, který zkonstruoval Paul Cornu

Vrtulník, který zkonstruoval Paul Cornu.

FOTO: Profimedia.cz

Postavil větší stroj, který se v březnu 1908 před 200 diváky v Coquainvilliers vznesl do výšky 150 cm. Na palubě byli Paul a jeho bratr. Problémem ale byla ovladatelnost stroje se dvěma hlavními rotory otáčejícími se proti sobě. Listy se nedaly naklánět a stroj neměl ani vyrovnávací rotor. Cornu chtěl vrtulník řídit pomocí listů rotoru, ale nenašel nikoho, kdy by mu poskytl prostředky na vývoj, protože se pozornost soustředila na stroje s pevnými křídly, které prodělávaly překotný rozvoj. V témže roce už získal Henry Farman na upraveném dvojplošníku Voisin cenu za ulétnutý kilometrový okruh.

Cornu se potřeboval uživit, a proto ve vývoji stroje nepokračoval, za první světové války se zaměřil na rozvoj využití rádia, i když si stále uchovával model helikoptéry. Především se ale dál věnoval výrobě bicyklů. Byl sice nadaný inženýr a vynálezce, ale nedokázal své nápady prodat.

Cornu se narodil 15 června 1881 v Glos-la-Ferriere. Do Lisieux se rodina přestěhovala, když bylo Paulovi devět let. Později začal pracovat v otcově firmě Automobile, Cycles and Motorcyles. Původní zaměření na dopravu se změnilo na dílnu, když se ukázalo, že syn má inženýrský talent. Nechal si zaregistrovat několik vynálezů, v roce 1898 sestrojil s otcem motorové kolo, o rok později rotační motor, který si nechal patentovat v roce 1902. Dále si nechal zaregistrovat parní motocykl a tříkolku a vymyslel i plynem poháněné dvoumístné auto bez převodovky.

Konstruktér prvního vrtulníku Paul Cornu

Konstruktér prvního vrtulníku Paul Cornu

FOTO: Profimedia.cz

Ze svých vynálezů ale neměl mnoho peněz, a proto dále vedl firmu.

Cornu zemřel 6. června 1944 při spojeneckém bombardování Lisieux, které podporovalo vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. To už ale na nebi létaly vrtulníky včetně těch s moderní konstrukcí.

Další vývoj vrtulníků

Ve dvacátých letech představil Argentinec Raúl Pateras-Pescara první podobu cyklického řízení, jeho vrtulník v roce 1924 byl schopen letět deset minut. Až v roce 1928 přišel americký vynálezce Artrur M. Young s vyrovnávacím rotorem, který se pak uplatnil u helikoptéry Bell 30, která poprvé vzlétla 29. prosince 1942. Ještě dříve, 17. ledna 1942, se vznesl do vzduchu vrtulník R-4 Igora Sikorského a ve výzbroji americké armády byl od roku 1943. První záchrannou operaci provedl na barmské frontě v dubnu 1944.

Němci sice měli ve výzbroji vrtulníky dříve, malé vrtulníky Flettner FL-282 Kolibri už od roku 1942, ty ale neměly vyrovnávací rotor. Stejně jako mnohem větší Focke Achelis Fa 223 Drache, který měl podobnou konstrukci jako Cornův stroj se dvěma rotory vedle sebe.